Charles Bukowski Knihy

Výbor z Bukowského korespondence ukazuje oblíbeného autora z jiné stránky: dopisy přátelům, redaktorům i kolegům, chronologicky řazené, se dotýkají především tématu psaní. Zachycují jednak pomalu se rozvíjející Bukowského tvůrčí kariéru „zevnitř“, očima autora, který líčí, jak začínal poezií v malých časopisech, jak na dlouhá léta psaní úplně přerušil, protože propil psací stroj; jak na jeho možnosti psát působila jeho zaměstnání i lidé kolem něj.

V tomto intimním průřezu celoživotními šuplíky píše Charles Bukowski o lásce, samotě a smrti, pábí hospodskými historkami o drsných trpaslících s rychlou pravačkou a smutných kurvách s dlouhýma nohama, zádumčivě si brouká nad dcerkou, provokuje básněmi o nostalgických náccích a ňoumovitých anarchistech, potutelně oslovuje čtenáře ze záhrobí, kontempluje o kocouřích koulích a hovězím jazyku a vysmívá se čítankovým autorům. Příliš blízko jatek je jednou z třinácti básnických sbírek vydaných posmrtně z Bukowského pozůstalosti a se štamprlí nadsázky lze říci, že starý prasák i po smrti umělecky zraje.

Sbírka básní dnes již téměř kultovního autora.

Tragikomický příběh lásky a nenávisti odehrávající se v Los Angeles na konci 30. let. Pošetile ctižádostivý pisálek a hladovějící snílek Arturo Bandini hledá v Městě andělů sám sebe, leč nachází krásnou mexickou číšnici Camillu… Jedná se o jeden z nejdojemnějších amerických románů 20. století, prodchnutý upřímnou vášní a něžným humorem. John Fante svým prostým, poetickým stylem inspiroval např. Kerouaca a Bukowského a bývá srovnáván se Salingerem, Saroyanem, Steinbeckem a Henry Millerem. Jak píše v předmluvě Charles Bukowski: „Konečně se našel chlap, co se nebál emocí. Geniálně a přitom jednoduše se mu podařilo smíchat humor s bolestí. Byl to šílený, neuvěřitelný zázrak. Fante byl můj bůh.“

Bukowski nechává čtenáři nahlédnout do nitra člověka, který si je vědom toho, že není zcela duševně zdráv, že má násilnické sklony, a proto hledá místo, kde by se mohl skrýt. Jako červená nit se textem táhne odpor k otci, který přispívá k celkovému pocitu odcizení.

Soubor básní známého amerického autora obsahuje verše, jejichž základním tématem jsou svébytné názory na život i epizody z jeho osobních prožitků.

Další zápisky starého prasáka jsou jedním ze tří posmrtných výborů z několika stovek novinových sloupků, jimiž Charles Bukowski přispíval v letech 1967–1984 do čtyř „undergroundových“ tiskovin, což vysvětluje inspiraci Dostojevského románem Zápisky z podzemí v názvu. Jedná se opět o pestrou várku peprných aforismů, nekompromisních úvah, hrubozrnných historek z kriminálů, barů a dostihů, fantaskních vzpomínek na dětství čpících chlupy a krví či jízlivých odpovědí na dopisy čtenářů a přitrouble inteligentních akademiků. Bukowski jako vždy srší humorem, nadhledem a ležérní erotikou: kupříkladu povídka o ohnivém sexu s neznámou rudovláskou se stala součástí spisů FBI, když byl ještě coby zaměstnanec státní pošty na sklonku šedesátých let sledován kvůli obscénnímu výrazivu a radikálním politickým postojům ve své stále populárnější tvorbě.

Tato posmrtně vydaná sbírka básní a povídek kultovního amerického spisovatele Charlese Bukowského patří k jeho bezkonkurenčně nejlepším a nejreprezentativnějším souborům. Více než stovka básní a půltucet povídek mapuje jeho vývoj od surreálně laděné poezie po sevřené epické útvary, básně-historky s nezbytně vtipnou či provokativní pointou. Svou otevřeností mohou Bukowského práce šokovat, na druhé straně jsou však nepochybně i určitou kritickou sondou vyslanou do života americké společnosti. Autor nemoralizuje ani se nepokouší podat hlubší výklad o tom, jakým zůsobem existují a žijí vrstvy, navyklé na životní stereotyp, v němž hraje hlavní roli sex, drogy a alkohol. Přesto i v tomto jeho pohledu se objevuje i charakteristická poetika, která Bukowskému zajistila mnohem větší počet příznivců než odpůrců.

Chlastem a melancholií prosáklý soubor šestatřiceti povídek, uměleckých manifestů, fejetonů a úvah, jež Bukowskému za půlsetletou kariéru vyšly nanejvýš v undergroundových, literárních a pornografických časopisech. Raritními kousky jsou jeho rané, sarkasmem a nihilismem prodchnuté povídky z poloviny 40. let, historicky první sloupek Zápisků starého prasáka, reportáž z koncertu Rolling Stones, recenze Artaudovy sbírky či esej o Poundovi. Bukowského literární alter ego je moudra trousící opilec, děvkař, provokatér, rváč a budižkničemu, avšak za psacím strojem se v malé cimře tísní rozervaný génius, meditující o poezii, vážné hudbě a opravdovosti.