Tento autor zachycuje syrovou realitu života v Los Angeles, zaměřuje se na obyčejné Američany a témata jako psaní, alkohol a složité vztahy. Jeho styl je přímý a nekompromisní, často čerpá z vlastních zkušeností s těžkou prací a sociálními nepříjemnostmi. Prostřednictvím své rozsáhlé tvorby básní a prózy nabízí nefiltrovaný pohled na lidskou existenci.
Výbor z Bukowského korespondence ukazuje oblíbeného autora z jiné stránky: dopisy přátelům, redaktorům i kolegům, chronologicky řazené, se dotýkají především tématu psaní. Zachycují jednak pomalu se rozvíjející Bukowského tvůrčí kariéru „zevnitř“, očima autora, který líčí, jak začínal poezií v malých časopisech, jak na dlouhá léta psaní úplně přerušil, protože propil psací stroj; jak na jeho možnosti psát působila jeho zaměstnání i lidé kolem něj.
V tomto intimním průřezu celoživotními šuplíky píše Charles Bukowski o lásce, samotě a smrti, pábí hospodskými historkami o drsných trpaslících s rychlou pravačkou a smutných kurvách s dlouhýma nohama, zádumčivě si brouká nad dcerkou, provokuje básněmi o nostalgických náccích a ňoumovitých anarchistech, potutelně oslovuje čtenáře ze záhrobí, kontempluje o kocouřích koulích a hovězím jazyku a vysmívá se čítankovým autorům. Příliš blízko jatek je jednou z třinácti básnických sbírek vydaných posmrtně z Bukowského pozůstalosti a se štamprlí nadsázky lze říci, že starý prasák i po smrti umělecky zraje.
Sbírka básní dnes již téměř kultovního autora.
Mladý hrdina, syn chudých italských přistěhovalců, přijíždí do Los Angeles. Právě mu byla otištěna první povídka a on, plný optimismu a jistoty ve svou nadějnou spisovatelskou budoucnost, přijel z venkova dobýt svět. Tráví dny v chudém hotelu bez peněz, bez práce, ale s nadějí, že přijde nápad, on napíše další skvěkou povídku či román a zbohatne. Autor nahlíží na onoho mladého muže s přívětivým odstupem své nynější zralé dospělosti, ukazuje jeho dětinské úvahy a často nedospělé chování z pozice muže, který nyní "už ví". Hrdinovo dozrání lidské, ale hlavně spisovatelské, způsobí vztah s mladou servírkou, která možná nemá takové ambice a sebevědomí, jako on, ale o životě a o umění dávat toho možná ví víc... Brilantní novela předního představitele klasické americké románové školy první poloviny 20. století, v níž nic není zbytečné, nic navíc.
Bukowski nechává čtenáři nahlédnout do nitra člověka, který si je vědom toho, že není zcela duševně zdráv, že má násilnické sklony, a proto hledá místo, kde by se mohl skrýt. Jako červená nit se textem táhne odpor k otci, který přispívá k celkovému pocitu odcizení.
Soubor básní známého amerického autora obsahuje verše, jejichž základním tématem jsou svébytné názory na život i epizody z jeho osobních prožitků.
Sex, alkohol, filozofie i politika ve formálně i obsahově svérázném podání kontroverzního spisovatele. Kniha vznikla ze sloupků, které autor psal koncem šedesátých let 20. století pro jisté „hipísácké“ noviny (jeden ze sloupků byl na svou dobu natolik sexuálně odvážný, že jeho „zásluhou“ noviny zanikly). Bukowski se věnuje bez ladu a skladu všemožným tématům, nadčasovým i silně dobovým, přičemž všechny nazírá svým promyšleně rebelantským a bohémským pohledem. Šokuje prvoplánovou obhroublostí, zjednodušujícími soudy a pohrdáním obecně vžitými estetickými normami. Částečně je z jeho textů cítit pracně budovaná póza „interesantního vyvrhele“, na druhé straně nelze nevnímat autentičnost, patrnou zejména u těchto jeho raných prací, vyvěrající z podstaty jeho v jádru zoufale nekonformního života.... celý text
Tato posmrtně vydaná sbírka básní a povídek kultovního amerického spisovatele Charlese Bukowského patří k jeho bezkonkurenčně nejlepším a nejreprezentativnějším souborům. Více než stovka básní a půltucet povídek mapuje jeho vývoj od surreálně laděné poezie po sevřené epické útvary, básně-historky s nezbytně vtipnou či provokativní pointou. Svou otevřeností mohou Bukowského práce šokovat, na druhé straně jsou však nepochybně i určitou kritickou sondou vyslanou do života americké společnosti. Autor nemoralizuje ani se nepokouší podat hlubší výklad o tom, jakým zůsobem existují a žijí vrstvy, navyklé na životní stereotyp, v němž hraje hlavní roli sex, drogy a alkohol. Přesto i v tomto jeho pohledu se objevuje i charakteristická poetika, která Bukowskému zajistila mnohem větší počet příznivců než odpůrců.
Chlastem a melancholií prosáklý soubor šestatřiceti povídek, uměleckých manifestů, fejetonů a úvah, jež Bukowskému za půlsetletou kariéru vyšly nanejvýš v undergroundových, literárních a pornografických časopisech. Raritními kousky jsou jeho rané, sarkasmem a nihilismem prodchnuté povídky z poloviny 40. let, historicky první sloupek Zápisků starého prasáka, reportáž z koncertu Rolling Stones, recenze Artaudovy sbírky či esej o Poundovi. Bukowského literární alter ego je moudra trousící opilec, děvkař, provokatér, rváč a budižkničemu, avšak za psacím strojem se v malé cimře tísní rozervaný génius, meditující o poezii, vážné hudbě a opravdovosti.
