Tento autor zachycuje syrovou realitu života v Los Angeles, zaměřuje se na obyčejné Američany a témata jako psaní, alkohol a složité vztahy. Jeho styl je přímý a nekompromisní, často čerpá z vlastních zkušeností s těžkou prací a sociálními nepříjemnostmi. Prostřednictvím své rozsáhlé tvorby básní a prózy nabízí nefiltrovaný pohled na lidskou existenci.
Výbor z Bukowského korespondence ukazuje oblíbeného autora z jiné stránky: dopisy přátelům, redaktorům i kolegům, chronologicky řazené, se dotýkají především tématu psaní. Zachycují jednak pomalu se rozvíjející Bukowského tvůrčí kariéru „zevnitř“, očima autora, který líčí, jak začínal poezií v malých časopisech, jak na dlouhá léta psaní úplně přerušil, protože propil psací stroj; jak na jeho možnosti psát působila jeho zaměstnání i lidé kolem něj.
V tomto intimním průřezu celoživotními šuplíky píše Charles Bukowski o lásce, samotě a smrti, pábí hospodskými historkami o drsných trpaslících s rychlou pravačkou a smutných kurvách s dlouhýma nohama, zádumčivě si brouká nad dcerkou, provokuje básněmi o nostalgických náccích a ňoumovitých anarchistech, potutelně oslovuje čtenáře ze záhrobí, kontempluje o kocouřích koulích a hovězím jazyku a vysmívá se čítankovým autorům. Příliš blízko jatek je jednou z třinácti básnických sbírek vydaných posmrtně z Bukowského pozůstalosti a se štamprlí nadsázky lze říci, že starý prasák i po smrti umělecky zraje.
Sbírka básní dnes již téměř kultovního autora.
Mladý hrdina, syn chudých italských přistěhovalců, přijíždí do Los Angeles. Právě mu byla otištěna první povídka a on, plný optimismu a jistoty ve svou nadějnou spisovatelskou budoucnost, přijel z venkova dobýt svět. Tráví dny v chudém hotelu bez peněz, bez práce, ale s nadějí, že přijde nápad, on napíše další skvěkou povídku či román a zbohatne. Autor nahlíží na onoho mladého muže s přívětivým odstupem své nynější zralé dospělosti, ukazuje jeho dětinské úvahy a často nedospělé chování z pozice muže, který nyní "už ví". Hrdinovo dozrání lidské, ale hlavně spisovatelské, způsobí vztah s mladou servírkou, která možná nemá takové ambice a sebevědomí, jako on, ale o životě a o umění dávat toho možná ví víc... Brilantní novela předního představitele klasické americké románové školy první poloviny 20. století, v níž nic není zbytečné, nic navíc.
Bukowski nechává čtenáři nahlédnout do nitra člověka, který si je vědom toho, že není zcela duševně zdráv, že má násilnické sklony, a proto hledá místo, kde by se mohl skrýt. Jako červená nit se textem táhne odpor k otci, který přispívá k celkovému pocitu odcizení.
Soubor básní známého amerického autora obsahuje verše, jejichž základním tématem jsou svébytné názory na život i epizody z jeho osobních prožitků.
Fejetony – kratší autobiografické povídky pro undergroundový týdeník Open C.
Tato posmrtně vydaná sbírka básní a povídek kultovního amerického spisovatele Charlese Bukowského patří k jeho bezkonkurenčně nejlepším a nejreprezentativnějším souborům. Více než stovka básní a půltucet povídek mapuje jeho vývoj od surreálně laděné poezie po sevřené epické útvary, básně-historky s nezbytně vtipnou či provokativní pointou. Svou otevřeností mohou Bukowského práce šokovat, na druhé straně jsou však nepochybně i určitou kritickou sondou vyslanou do života americké společnosti. Autor nemoralizuje ani se nepokouší podat hlubší výklad o tom, jakým zůsobem existují a žijí vrstvy, navyklé na životní stereotyp, v němž hraje hlavní roli sex, drogy a alkohol. Přesto i v tomto jeho pohledu se objevuje i charakteristická poetika, která Bukowskému zajistila mnohem větší počet příznivců než odpůrců.
Chlastem a melancholií prosáklý soubor šestatřiceti povídek, uměleckých manifestů, fejetonů a úvah, jež Bukowskému za půlsetletou kariéru vyšly nanejvýš v undergroundových, literárních a pornografických časopisech. Raritními kousky jsou jeho rané, sarkasmem a nihilismem prodchnuté povídky z poloviny 40. let, historicky první sloupek Zápisků starého prasáka, reportáž z koncertu Rolling Stones, recenze Artaudovy sbírky či esej o Poundovi. Bukowského literární alter ego je moudra trousící opilec, děvkař, provokatér, rváč a budižkničemu, avšak za psacím strojem se v malé cimře tísní rozervaný génius, meditující o poezii, vážné hudbě a opravdovosti.
