James Hilton Knihy

Krátký román (nikoli však novela) poutá pozornost už několika generací. Autor jej napsal během jednoho mlhavého londýnského listopadového týdne roku 1933 a prvně jeji publikoval téhož roku ve vánočním čísle časopisu British Weekly. Odtud ho převzala americká revue Atlantic Monthly (duben 1934), která se také postarala o neobyčejně úspěšné knižní vydání, brzy poté následované vydáním v Anglii. Barvité a dojímavé děje této knížky spočívají na dvou základních pilířích: Především je to postava titulního hrdiny, středoškolského učitele, jehož pohnuté životní osudy sledujeme od sedmdesátých let devatenáctého století až do doby po první světové válce. A za druhé v podstatě vždy stejné, ale zároveň poznenáhlu se měnící prostředí menší provinční internátní střední školy, tolik se lišící od střední školy u nás i všude jinde vně Británie. Stárnoucí dorborsrdečný, svědomitý, vtipný a navýsost charakterní pedagog na jedné straně, pokaždé se obnovující mládí na straně druhé. Z této konfrontace vznikají situace a zápletky, které můžeme plným právem prohlásit za nesmrtelné.

V díle Jamese Hiltona zaujímá román Ztracený obzor zvláštní místo. Je to jeho nejzajímavějši, nejpoutavější a myšlenkově nejzávažnější kniha. Tento brilantně vyprávěný napínavý příběh z exotického prostředí, příběh snově poetický a symbolický, je podobenstvím o pohádkovém ráji na Zemi, v němž může být člověk šťastný, když se dokáže zbavit všeho, co ho poutá k vnějšímu světu. Současně ale podobenstvím o tom, že ani ráj by neměl být člověku vnucován. Ve třicátých letech, za povstání Baskulu, jsou čtyři osoby uneseny letadlem do odlehlých, nezmapovaných končin tibetských velehor, do lamaserie Šangri-La. Toto podivuhodné prostředí se zdá vysněným rájem hlavní postavě příběhu, konzulárnímu úředníku Conwayovi, zatímco mnohem mladší Mallinson v něm vidí vězení, z kterého chce za každou cenu uniknout. Nejen tito dva, ale všechny postavy románu jsou lidé obyčejní, někdy trochu směšní a zároveň nešťastní, avšak maji vynikající lidské vlastnosti, kterými získali svému autorovi oblibu čtenářů. V jejich lidskosti spočívá nejcennějši odkaz Jamese Hiltona. 7. vydání, v tomto překladu vydání první.... celý text

Detektivní příběh z prostředí anglické školní koleje. Doslov Martin Hilský. 2., opr. vyd.

Rozsáhlý dobrodružný román z r. 1936 vypráví o osudu neúspěšného britského novináře Footerhilla v Rusku těsně před revolucí a po revoluci 1917.

Blíží se konec první světové války a hrdina George Boswell se ohlíží za svým osudem, neoddělitelně spjatým s osudy Boswellova ospalého anglického rodiště. V mládí George věděl, že má před sebou lákavější výhledy, než jaké mu nabízelo rodné město na severu Anglie. Jako uznávanýprávník a občanský vůdce měl schopnosti a charisma, které by mu umožňovaly zazářit na národní scéně. Jenže Boswell se musel rozhodnout mezi příslibem zářné budoucnosti a tím, že tu zůstane pro lidi, kteří na něj spoléhají. „Jak vzpomínáme“ je jak příběhem lidí neúprosně vtahovaných do současného světa a vytrhovaných ze svých lancashirských statků a továren, tak i oslavou nezlomného charakteru prosté anglické vísky.

Mladý anglický učitel pan Chipping, plný nadšení, přišel učit do Brookfieldu v roce 1870. Byla to doba, kdy ještě existovala důstojnost a velkorysost ducha a zanícený nový učitel uplatnil tento postoj na svých neposedných studentech. Tento jemný a starostlivý muž s přezdívkou Mr. Chips pomáhal utvářet životy generace po generaci chlapců. Stal se v Brookfieldu legendou, stálou jako instituce sama. A smutné, ale vděčné tváře vyprávěly příběh, když nadešel čas, aby se studenti v Brookfieldu naposledy rozloučili s panem Chipsem. Neexistuje žádná další kniha, snad s výjimkou Dickensovy Vánoční koledy, která by měla na čtenářskou náklonnost úplně stejný vliv. James Hilton napsal Good-Bye, Mr. Chips v láskyplné vzpomínce na svého otce učitele a jako poctu jeho profesi. Za ta léta si vydobyla trvalé místo ve světové literatuře a přiměla nesčetné miliony lidí k úsměvu a dojetí.

Románová freska, uzavírající kapitolu ze života Dr. Corydona Wassella, se zakládá na skutečné události; jména jsou pozměněna, ale prosté hrdinství a ryzí lidství její hlavní postavy září barvami nikterak přílišně nanesenými. ( děj z roku 1942)

„Jak krátký je život a jak rychle míjejí okamžiky, na kterých záleží! A nelze tyto kouzelné chvíle zasaditi do rámce let; stojí mimo čas, jsou to tóny nikdy nedokončené symfonie o životě na tomto světě. Pouze na intensitě života záleží; čtyřicet let, celý lidský věk není ničímu srovnání s jistou chvílí, v které byl před námi zdvižen závoj zahalující krásu.“ Retrospektivně psaný román zachycuje osudy dvou lidí ve spojení s velkým železničním neštěstím nedaleko Londýna. Jde v něm o nonkonformistického duchovního Howeta Freemantla a dívku z puritánské rodiny Elišku, jež nečekaně sblíží osudová láska k hudbě.