Hugo Claus Životopis
Hugo Claus byl uznávaný belgický autor, který psal především nizozemsky. Byl výraznou postavou nejen jako prozaik a básník, ale také jako dramatik, malíř a filmový režisér. Jeho umělecký záběr pokrýval široké spektrum tvůrčích činností. Jeho odchod prostřednictvím eutanazie, která je v Belgii legální, vyvolal značné kontroverze.
Hugo Claus (5.4.1929, Bruggy – 19.3.2008, Antverpy) byl belgický spisovatel a dramatik vlámské národnosti, známý svým zvláštním jazykem, v němž spisovnou nizozemštinu obohacují prvky různých vlámských nářečí. Proslavil ho román Smutek Belgie.
Byl to jeden z nejvýznamnějších moderních belgických autorů. Do belgické literatury, filmu a divadla vnesl nekompromisně kritický tón podtržený sarkastickým přístupem k ožehavým tématům nedávné belgické minulosti, zejména kolaborantství s nacismem a koloniálnímu angažmá v Africe. Mezi jeho nejvýznamnější knihy patří hned románový debut Metsiersové (1950), dále Psí dny (1952), Smutek Belgie (1983) a pozdní Fámy (1995), kromě několika divadelních her natočil také pět celovečerních filmů, většinou podle svých scénářů (obvykle adaptoval vlastní texty). Byl nejpřekládanějším vlámsky píšícím tvůrcem a získal všechny významné belgické a nizozemské literární ceny včetně té nejcennější, Ceny nizozemského písemnictví (1986), kterou jednou za tři roky střídavě udělují belgický a nizozemský panovník.
Byl nejstarším z pěti synů tiskaře. Od osmnácti měsíců do jedenácti let byl umístěn v klášterním ústavu a v různých chlapeckých penzionátech. Od roku 1940 žil u rodičů, vystudoval gymnázium, poté navštěvoval sochařskou třídu výtvarné akademie a divadelní akademii v Gentu.
V 50. letech se stal členem umělecké skupiny CoBrA. Tři roky (1950-1953) žil v Paříži, kde se stýkal se surrealisty a existencialisty. Poté žil v Římě, od roku 1955 v Gentu, v 70. letech načas v Amsterdamu.
Roku 1979 získal nizozemskou cenu Constantijn Huygensprijs, v roce 1986 Cenu nizozemského písemnictví.
Proslul svými vztahy s populárními herečkami. V letech 1955-65 žil s herečkou Elly Overzierovou. V roce 1970 se seznámil s nizozemskou herečkou Kitty Courboisovou (o tomto vztahu napsal knihu Het jaar van de kleft; Rok raka). Později žil s nizozemskou herečkou Sylvií Kristelovou, známou z erotického trháku Emanuelle. Na konci života trpěl Alzheimerovou chorobou a v březnu 2008 se rozhodl ukončit život eutanazii.