Marie Thulstrup Pořadí knih

Výběr z bohaté sbírky Kierkegaardových deníků a tzv. Papírů sestavený překladatelkou Marií Mikulovou Thulstrupovou přibližuje českému čtenáři autorův privátní myšlenkový svět, a nabízí tak velice zajímavý kontext pro četbu a interpretaci jeho spisů. Kniha zahrnuje Kierkegaardovy filozofické a teologické názory, poznámky o antice a Sókratovi, komentáře k Schopenhauerovi, zápisky věnované otci, svědectví o bojích s žurnalisty, dále pak reflexe o biskupu Mynsterovi a úvahy o sobě samém. Velká část výběru patří Kierkegaardovým poznámkám o jeho vztahu ke snoubence Regině, s níž se rozešel kvůli své „těžkomyslnosti". Kniha jistě zaujme všechny čtenáře Kierkegaardova díla, ať už jej vnímají v prvé řadě jako filozofa, nebo jako křesťanského myslitele, neboť je vůbec prvním výborem z Kierkegaardových deníků a Papírů, který v českém jazyce vychází.

Ekumenický příspěvek. Studie znalkyně a překladatelky spisů dánského myslitele pojednává především o jeho místě v dějinách křesťanské spirituality. Existuje řada komparativních prací, které sledují analogie a rozdíly mezi kodaňským myslitelem a jinými filosofy, popřípadě dogmatickými teology. Tato kniha je průkopnickým pokusem o takové srovnání na půdě křesťanské zbožnosti. Všímá si proto styčných bodů mezi Kierkegaardovými náboženskými myšlenkami a spiritualitami významných epoch křesťanství, zejména prvotní církve, katolické mystiky a protestantského pietismu. „Tuto knihu jsem zhuštěně a volně převedla do češtiny z dánského originálu“ (Kierkegaard i kristenlivets historie). Autorka

Spis dánského myslitele S. Kierkegaarda (1813-1855) Filosofické drobky aneb Drobátko filosofie se snaží upřesnit, co je pravé křesťanství ve vztahu k filosofii a zvláště k idealismu, jak k platónskému, tak i k Hegelově. Kierkegaard komponoval Filosofické drobky zhruba podle klasického dramatu o pěti jednáních; mezi 4. a 5. jednáním je přestávka (Mezihra), která má vyjádřit plynutí času - přesně 1843 let od narození Krista, neboť téhož roku byl spis napsán. Tak je dodržena jednota místa, času i děje. Hlavními osobami jsou Sókrates a Kristus, který však z úcty není jmenován a je nazýván pouze "Bohem v čase". Experimentující spisovatel a čtenář vedou na konci každého oddílu dialog; čtenář přednese námitky a spisovatel odpovídá. Jednota místa je dána faktem, že se může odehrávat všude. Děj je dán jednotou dialogu o nejvyšší pravdě a o vztahu člověka k ní.

Kniha Bázeň a chvění si bere název z novozákonních epištol. Kierkegaard se snaží pochopit úzkost, jakou musel cítit Abraham, když ho Bůh vyzval, aby obětoval svého syna Izáka. Posledním stadiem před dosažením víry je podle autora stav nekonečné rezignace a odhodlání vzdát se všeho, co by člověk upřednostňoval před Bohem. Nemoc k smrti pojednává o zoufalství, které Kierkegaard z křesťanského pohledu označuje za hřích, i když psychologicky ho chápe. Název odkazuje na příběh vzkříšeného Lazara. Autor rozebírá různé podoby zoufalství, které se vztahují k tomu, jak člověk dokáže přijmout vlastní konečnost (fyzickou složku) či nekonečnost (duchovní složku). Oba spisy vznikly ve čtyřicátých letech 19. století a dodnes zůstávají významné jak v rámci autorova díla, tak v kontextu existencialistické filozofie a psychologie.