Jiří Rajlich Pořadí knih

Obsáhlá výběrová antologie představuje výzkum historie letecké války nad naším územím, který posunul na novou úroveň již před třiceti lety. Obsahuje odborné analytické studie doplněné obrazovým materiálem, reflektující různá hlediska. Mnohé z těchto studií byly publikovány v malonákladových či zaniklých periodikách, nebo dosud nebyly zveřejněny. Antologie zahrnuje letectva klíčových protagonistů posledního válečného roku: německého, amerického, britského a sovětského. Dalším kritériem je žánrová pestrost, pokrývající bombardovací útoky, hloubkové nálety na letiště, útoky na železnice a letecká utkání na obou frontách, ve dne i v noci. Příběhy jsou vyprávěny především z pohledu letců, ale také německých štábních důstojníků, okupačních úřadů a českých civilistů, kteří hledali úkryt před bombami. Antologie rovněž zahrnuje méně známé aspekty a epizody, které spoluutvářely závěr letecké války na našem území. Význam Jiřího Rajlicha, který otevřel dveře do této dosud neprobádané tématiky a zahájil seriózní historický výzkum letecké války, je stále aktuální a má svou váhu.

V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent – po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci. Mohlo by to navozovat dojem, že i jejich osudy byly víceméně stejné, nebo alespoň podobné. Přestože většinu z nich sice na Pyrenejský poloostrov zavedly podobné motivy, realita, zvláště ta následná, byla v turbulentním 20. století ale podstatně barvitější. Naprostá většina z těch, kteří přežili Španělsko, boje na frontách 2. světové války i nacistické věznice a koncentrační tábory se v roce 1945 vrátila do vlasti, kde začal vznikat lidově-demokratický režim. Z velké části šlo o členy komunistické strany a není nijak překvapivé, že mnozí z nich již tehdy začali utvářet její pretoriánskou gardu. Ze všech „španěláckých“ osudů jsme vybrali čtyři – tři české a jeden slovenský, především však komunistické. Byly stejně neobyčejné, ale do značné míry víceméně docela charakteristické i pro osudy ostatních „španěláků“: docela určitě dramatické, ve všech případech plné vzestupů a pádů. Bohuslav Laštovička, Ladislav Holdoš, Josef Pavel a Osvald Závodský, čtyři známá jména. Ale známe je doopravdy?

Význam starého chebského letiště pro leteckou historii přesahuje západočeský region. Vzniklo během 1. světové války jako první stálé vojenské letiště v Českých zemích, avšak jeho využití bylo zpočátku omezené. Po vzniku nové republiky čelilo nevýhodné geografické poloze a nepřátelskému okolí. Přesto se v meziválečném období stalo důležitou základnou pro bojové jednotky a centrem leteckého výcviku československého letectva. Na letišti se nacházely různé typy letadel, jak domácích, tak zahraničních, a významní aviatikové, kteří přispěli k „zlaté éře“ letectví. Luftwaffe letiště využívala pro výcvik a formování leteckých jednotek Ruské osvobozenecké armády. Přestože bylo koncem 2. světové války téměř zničeno americkými útoky, zůstává v letecké historii významné. Kniha se zaměřuje na tři dekády existence letiště, přičemž klade důraz na jeho rané roky, což bylo dosud opomíjené téma. Kapitoly o meziválečném období a 2. světové válce jsou známější, ale kniha je obohacena o rozsáhlý obrazový doprovod, který dokumentuje aviatiky a letadla „zlaté éry“ československého letectví. Obsahuje více než 800 snímků, z nichž mnohé jsou dosud nepublikované nebo v lepší kvalitě, často v charakteristických kulisách chebských hangárů.

Severoitalské nebe 1917-1918. Rakousko-uherské stíhací Albatrosy, Bergy a Phönixy. Proti nim britské Camely a Brisfity s italskými Spady a Hanrioty. Rytířská utkání i nemilosrdné bitvy na život a na smrt. Ostřílení veteráni i nezkušení mladíčci. Ctižádost, odvaha, strach i zbabělost vysoko nad krví a blátem zákopů. Únik před plameny hořícího stroje má jediné řešení - skok do hloubky bez padáku. Kdo někdy viděl Aces High (u nás pod názvem Stíhači, na start!), bude vědět, o čem je řeč. O tom – také o tom - je knižní biografie věnovaná jednomu českému osudu v turbulentním 20. století. Kapitán Ludvík Purm pocházel z česko-německo-židovského prostředí. První roky války strávil jako důstojník Haškova pluku v marasmu srbského, černohorského a italského bojiště. V těch zbylých se na zákopy díval shora - nejprve jako letecký pozorovatel, pak jako stíhací pilot a velitel s čím dál menšími vyhlídkami na přežití. Zkáza c. a k. armády a rozpad habsburské monarchie jej zastihly na Piavě jako velitele stíhací eskadry, jedné z pouhých pěti, které rakousko-uherské letectvo vůbec mělo.

Modrá krev v protinacistickém odboji: několik příběhů z okupované vlasti i frontových linií. Kniha je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt).

Na podzim roku 1938 bylo v tehdejším Německém Brodě dáno do provizorního provozu vojenské letiště. Po potupném mnichovském diktátu sem byla nakonec dislokována III/6 peruť Leteckého pluku 6 s 85. a 86. těžkou bombardovací letkou. Piloti a personál byli městem slavnostně přivítáni koncem října roku 1938. Bylo potřeba urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti. Přípravy se však ukázaly jako zbytečné. Ráno 15. března 1939 obsadila letiště německá 4. tanková divize a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Pro mnoho letců však boj nekončil. Mířili do Francie, později do Velké Britanie či Sovětského svazu, aby se postavili okupantům své vlasti. To byla cesta i pěti pilotů – rodáků z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kterým je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého. Osudy bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu i na dalších bojištích druhé světové války doplňuje téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců.

Významný český fotograf Ladislav Sitenský (1919–2009) za druhé světové války proslul svými snímky dokumentujícími československý odboj na západní frontě. Největší slávu mu přinesly fotografie z prostředí letectva, u něhož dva roky působil jako příslušník pozemního personálu 312. čs. stíhací perutě. Právě o této jednotce pojednávala Sitenského první kniha Peruť 312 z roku 1948, která měla vyjít v nakladatelství Naše vojsko, ale jejíž osudy fatálně ovlivnil únorový komunistický převrat: celý náklad šel do stoupy, tiskařům se podařilo zachránit a svázat jen několik výtisků, z nichž se staly vysoce ceněné sběratelské exempláře. Po padesáti letech se autorovi šťastnou náhodou vrátila také maketa knihy, kterou kdosi nalezl v popelnici v Českých Budějovicích… Fakticky prvního vydání se tak publikace Peruť 312 dočkala teprve nyní, po bezmála sedmi desetiletích, díky péči dědiců Ladislava Sitenského. Jak bylo pro tohoto tvůrce typické, velký důraz se při tom kladl na co nejvyšší kvalitu reprodukce fotografií. Odbornou revizi původních autorských textů provedl a autorem stati o 312. stíhací peruti je významný vojenský historik Jiří Rajlich. Revidovaný dotisk v r. 2018

Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině!

Osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940) je syrovým a vášnivým svědectvím o československých letcích, kteří se po nacistické okupaci nevzdali. Dokument pokrývá období od června 1939 do října 1940 a zachycuje frustraci vojáka z mnichovské a březnové katastrofy, stejně jako nejistoty prvních měsíců exilu. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje byly formovány skautským a sokolským mládím a vojenskou službou v elitní zbrani čs. armády. Po okupaci uprchl do Polska, poté do Francie, kde se stal členem Cizinecké legie a později bojoval na Curtissech v proslulé Escadrille Lafayette. Získal několik vítězství, ale nakonec byl sestřelen. Po evakuaci do Británie se stal členem 312. čs. stíhací peruti RAF, kde tragicky zahynul jako první z jejích příslušníků. Jeho deník poskytuje cenné informace o těžkostech čs. letců v exilu, leteckých bojích, sociálních problémech a napjatých vztazích mezi vojáky a odbojovým vedením. Hanzlíčkovy názory jsou reprezentativní pro část československého letectva. Editorem je vojenský historik Jiří Rajlich, který doplnil Hanzlíčkovy záznamy o podrobnosti a kontext. Kniha obsahuje také unikátní obrazový materiál.