Dagmar Lieblová Pořadí knih

Výpravná a bohatě ilustrovaná publikace je další z úspěšné řady kulinárních průvodců. Je to zajímavý cestopis, kde hlavní roli hraje kuchyně a jídlo viděné v historických, geografických a kulturních souvislostech. Provede nás celou Itálií, nabídne vše, co je pro italskou kuchyni podstatné a co ji činí tak vyhledávanou a inspirativní. Výběr se neomezuje jen na dobře známé pochoutky, jako je pizza, pesto, rizoto, parmezán či gorgonzola, ale je mnohem bohatší a neopomene žádnou z delikates – sýrové placky frico, pískavicové chlebánky a sladké pšeničné bochánky, ovoce z marcipánu jako živé… Kniha poslouží také jako zasvěcený rádce pro výběr potravin a slouží k poznávání jakostních výrobků od napodobenin.

Biografie pražské rodačky Dity Krausové (nar. 1929), která prošla Terezínem, Osvětimí a Bergen-Belsenem. Ve své biografii popisuje dětství v Praze, vzpomíná na rodiče a kamarády. V listopadu 1942 přišlo předvolání do transportu a rodina putovala nejprve do Terezína a pak do Osvětimi. Autorka popisuje zdejší kruté podmínky: nedostatek jídla, pach spálených lidských těl a všudypřítomný popel poletující vzduchem. Poznala i nechvalně proslulého lékaře Josefa Mengeleho. V březnu 1944 jí hladem a vyčerpáním zemřel otec, v červnu prošla i s matkou selekcí a byly vybrány na práci v Hamburku, kde zažily spojenecké nálety. Po válce se Dita vrátila do Prahy, kde potkala svého budoucího manžela, spisovatele Otu B. Krause. V roce 1949 oba odjeli hromadným transportem přes Rakousko a Itálii do Izraele. Autorčin příběh se stal předlohou pro hlavní hrdinku v knize Osvětimská knihovnice od španělského autora Antonia Iturbeho.

Druhé, upravené vydání vzpomínkové knihy, kterou na základě rozhovorů s překladatelkou a dlouholetou předsedkyní Terezínské iniciativy Dagmar Lieblovou napsal Marek Lauermann. Oživuje v ní vzpomínky na dětství, rodinu, předválečnou kutnohorskou židovskou komunitu, zachycuje však i hrůzy koncentračních táborů, návrat domů i sílu a odhodlání pokračovat a usilovat o to, aby nikdy nebylo zapomenuto.

Vzpomínky překladatelky a dlouholeté předsedkyně sdružení Terezínská iniciativa. Dagmar Lieblová se narodila do asimilované židovské rodiny. Ničím nerušený rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Kutná Hora, poklidné středočeské město prodchnuté historií a vzácnou středověkou architekturou. To vše se zdálo být jistotou i do budoucna. Koncem třicátých let však politické události dostaly rychlý spád: nacistická okupace znamená pro Židy stále větší diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování, tíživé otázky, co přinesou příští dny. Následuje deportace do terezínského ghetta a posléze tzv. rodinného tábora ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Birkenau v okupovaném Polsku. Zde Dagmar, zdaleka ne dospělá, ztratí celou svou rodinu, ale ona samotná přežije. Čekají ji ještě další útrapy v pracovních táborech a také složitý poválečný návrat do normálního života, ve kterém dokázala pozoruhodně uspět.

Ve svých pamětech se Joseph Rudolph zabývá historií své rodiny i vlastními životními zkušenostmi od dětství a mládí až po dospělost. Popisuje systém školství i výuku na tehdejším gymnáziu, organizaci soudů i požitky tehdejších úředníků. Důležité a zajímavé jsou ovšem jeho vzpomínky na život na Pražském hradě kolem poloviny 19. století. Rovněž se podrobně věnuje některým významným událostem, např. pobytu francouzského krále Karla X. či korunovaci císaře Ferdinanda za českého krále. Zevrubně líčí události roku 1848 v Praze. Kromě historických postřehů se kriticky zamýšlí nad společností 19. století, zejména ve srovnání se stoletím předcházejícím.