Dagmar Lieblová Pořadí knih

Biografie pražské rodačky Dity Krausové (nar. 1929), která prošla Terezínem, Osvětimí a Bergen-Belsenem. Ve své biografii popisuje dětství v Praze, vzpomíná na rodiče a kamarády. V listopadu 1942 přišlo předvolání do transportu a rodina putovala nejprve do Terezína a pak do Osvětimi. Autorka popisuje zdejší kruté podmínky: nedostatek jídla, pach spálených lidských těl a všudypřítomný popel poletující vzduchem. Poznala i nechvalně proslulého lékaře Josefa Mengeleho. V březnu 1944 jí hladem a vyčerpáním zemřel otec, v červnu prošla i s matkou selekcí a byly vybrány na práci v Hamburku, kde zažily spojenecké nálety. Po válce se Dita vrátila do Prahy, kde potkala svého budoucího manžela, spisovatele Otu B. Krause. V roce 1949 oba odjeli hromadným transportem přes Rakousko a Itálii do Izraele. Autorčin příběh se stal předlohou pro hlavní hrdinku v knize Osvětimská knihovnice od španělského autora Antonia Iturbeho.

Třetí upravené vydání úspěšného kulinářského průvodce po Itálii. Autorka prochází jednotlivé italské oblasti a seznamuje čtenáře s jejich krajovými specialitami včetně místních vín. Kniha je samozřejmě doplněna celou řadou receptů na zmíněné speciality.

Druhé, upravené vydání vzpomínkové knihy, kterou na základě rozhovorů s překladatelkou a dlouholetou předsedkyní Terezínské iniciativy Dagmar Lieblovou napsal Marek Lauermann. Oživuje v ní vzpomínky na dětství, rodinu, předválečnou kutnohorskou židovskou komunitu, zachycuje však i hrůzy koncentračních táborů, návrat domů i sílu a odhodlání pokračovat a usilovat o to, aby nikdy nebylo zapomenuto.

Ve svých pamětech se Joseph Rudolph zabývá historií své rodiny i vlastními životními zkušenostmi od dětství a mládí až po dospělost. Popisuje systém školství i výuku na tehdejším gymnáziu, organizaci soudů i požitky tehdejších úředníků. Důležité a zajímavé jsou ovšem jeho vzpomínky na život na Pražském hradě kolem poloviny 19. století. Rovněž se podrobně věnuje některým významným událostem, např. pobytu francouzského krále Karla X. či korunovaci císaře Ferdinanda za českého krále. Zevrubně líčí události roku 1848 v Praze. Kromě historických postřehů se kriticky zamýšlí nad společností 19. století, zejména ve srovnání se stoletím předcházejícím.

Vzpomínky překladatelky a dlouholeté předsedkyně sdružení Terezínská iniciativa. Dagmar Lieblová se narodila do asimilované židovské rodiny. Ničím nerušený rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Kutná Hora, poklidné středočeské město prodchnuté historií a vzácnou středověkou architekturou. To vše se zdálo být jistotou i do budoucna. Koncem třicátých let však politické události dostaly rychlý spád: nacistická okupace znamená pro Židy stále větší diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování, tíživé otázky, co přinesou příští dny. Následuje deportace do terezínského ghetta a posléze tzv. rodinného tábora ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Birkenau v okupovaném Polsku. Zde Dagmar, zdaleka ne dospělá, ztratí celou svou rodinu, ale ona samotná přežije. Čekají ji ještě další útrapy v pracovních táborech a také složitý poválečný návrat do normálního života, ve kterém dokázala pozoruhodně uspět.

Ruční pletení, oděvy, příručky, obrazové publikace.

Rakouský lékař vypráví o svých zkušenostech s léčivými účinky bylin z deštného pralesa, zvláště o protirakovinných účincích pralesního bylinného čaje.