Oliver Sacks Pořadí knih (chronologicky)

The letters of one of the greatest observers of the human species, revealing his passion for life and work, friendship and art, medicine and society, and the richness of his relationships with friends, family, and fellow intellectuals over the decades, collected here for the first time.

Sbírka různorodých esejů, která je oslavou lidské zvědavosti. Přední světový neurolog Oliver Sacks v ní nahlíží z různých úhlů na svůj život a vzpomíná zejména na to, co jej nejvíc ovlivnilo. Přibližuje své dětství, kdy se poprvé zamiloval do sodíku, draslíku a chlóru a začal provádět první pokusy (někdy ne zcela povedené, jak dokazovala exploze sklenic se špatně zakonzervovanými kvasícími sépiemi), získává první zkušenosti se čtením a knihovnami (knihovna v rodném domě byla jeho nejoblíbenější místností, soupeřila pouze s chemickou laboratoří) a muzei (jednou strávil celou noc v síni fosilních bezobratlých), z nichž se stala celoživotní láska. Autor připomíná některé zajímavé klinické případy ze své praxe, jako byla návštěva odlehlé osady mennonitů, kde se vyskytuje neobvyklý počet tourettiků s různými tiky, nebo epidemii spavého onemocnění se „zastavenými“ pacienty. Popisuje, jak tyto poruchy povětšinou odrážejí pomalu nastávající změny v mozku, kdy dochází k rozrušení samotných základů vědomí a jáství a ke krátkodobému či trvalému pocítění nicoty. Zmiňuje stigma a nepochopení, které takovéto a podobné choroby stále obklopuje, a dotýká se samotného pojetí medicíny, kdy se lékařské techniky a postupy sice změnily, lidský prožitek však nikoli.

V knize esejů Řeka vědomí se její autor, neurolog Oliver Sacks, zabývá tématy z oborů, jako je botanika, chemie, me­dicína, neurověda a umění a obrací se na své velké tvůrčí hrdiny vědy – zejména Darwina, Freuda a Williama Jamese. Byli jeho věrnými druhy od mladých let a značnou část jeho díla lze vnímat jako jakýsi dlouhý rozhovor, který s nimi vedl. otázky, které zkoumali – význam evoluce, kořeny kreativity, podstata vědomí, se nacházejí v samotném středu vědy a této knihy. Oliver Sacks byl stejně jako Darwin bystrým pozorovatelem a velmi rád shromažďoval příklady, z nichž mnohé pocházejí z jeho rozsáhlé korespondence s pacienty a kolegy. Freudovi se zase podobal svou neodbytnou touhou porozumět lidskému chování v jeho nej­záhadnějších rovinách a jeho pozornost podobně jako u Williama Jamese zůstává upřená ke specifičnosti zkušenosti, byť se zabývá náměty teoretické povahy, jako například zkoumáním času, paměti a tvořivosti. Kniha Řeka vědomí, jejíž text Sacks načrtl dva týdny před smrtí, tak prokazuje autorovu jedinečnou schopnost nacházet neočekávatelné spojitosti mezi tématy a skutečnostmi, jeho ryzí radost poznávat a neutuchající snahu porozumět tomu, co nás činí lidmi.

Autobiografie světoznámého britského neurologa Olivera Sackse, který se proslavil svými případovými studiemi fascinujících a neobvyklých lidských příběhů (ať se jedná o epidemii spavé nemoci, která své oběti zanechala na desetiletí v katatonickém stavu, Touretteův syndrom s nekontrolovaně vydávanými zvuky a bizarními tiky či autismus), začíná trochu méně obvykle, než je běžné. Sacks ji psal v době, kdy trpěl rakovinou oka a věděl, že mu již nezbývá mnoho času. Text se z velké části zaobírá osobními tématy, a než se dostaneme k Americe počátku šedesátých let a profesním začátkům v Los Angeles, dozvídáme se o jeho lásce k motorkám, oblibě posilování a každodenního plavání, o depresích a nevyřešených osobních problémech, které vyústily v hluboký pád do světa drog, či jak obtížný život měli homosexuálové v Anglii padesátých let. Sacks tak plně pokračuje ve své zavedené tradici. Propojuje práci neurologa s literární činností a pozoruje sám sebe a svůj život se stejným nadhledem, laskavostí a pronikavostí jako kdysi své pacienty. Za nimi se také vydával do jejich vlastního prostředí a s neobvyklou mírou empatie přibližoval jejich odlišnosti a život žitý v často velmi radikálně změněných podmínkách. I po dlouhodobém pobytu v Americe se však stále považoval za cizince a kladl si otázky, co to znamená domov a jak se vztah k němu během života vyvíjí.

Ve čtveřici esejí, které světoznámý neurolog Oliver Sacks napsal na sklonku svého života, se jejich autor vyrovnává se stárnutím, nemocí a smrtí. V tomto krátkém bilancování nahlíží jakoby obráceným dalekohledem, ne nepodobným lékařskému mikroskopu, na své dětství, rodinné zázemí, náboženství, vlivy, které nasměrovaly dráhu jeho života.

Why do people have near-death experiences? Are there physical explanations for out-of-body sensations and tunnels of light? What about moments of spiritual ecstasy? In this exploration, a neurologist with three decades of experience examines the biology behind human spirituality, deconstructing the spiritual self and uncovering its origins in primitive areas of the brain. Through revolutionary studies on near-death experiences, it is revealed that spiritual experiences are incidental products of various neurological processes acting independently. When we feel close to God or sense the presence of departed relatives, we may believe we are standing at the border of this world and the next. However, the reality is different: our brain function resembles a Cubist painting, and the experiences we consider the height of humanity are produced by primal reflexes. This journey into the borderlands of consciousness offers a comprehensive, empirically-tested, peer-reviewed examination of our capacity for near-death experiences, out-of-body experiences, and mystical states induced by hallucinogenic drugs.

Halucinace byly kdysi považovány za královskou cestu do nevědomí a mnohé kultury je spolu se sny vnímají jako vyšší stav vědomí, který se snaží aktivně navozovat pomocí duchovních praktik, meditace, drog nebo odloučení. V současné západní kultuře však halucinace často vnímané jako příznak šílenství nebo známka vážného poškození mozku, což se projevilo i v čarodějnických procesech. Tyto prožitky zásadně zpochybňují naše chápání reality. Halucinace mají různé podoby a příčiny – mohou být spojeny s očními problémy, spánkovou obrnou, migrénou, nebo mohou mít různé formy, jako jsou zvukové či vizuální. Mohou zahrnovat halucinace fantomových údů po amputaci nebo halucinace dvojníka. Jejich vznik může být způsoben například epilepsií, vysokými horečkami, cukrovkou nebo intoxikací alkoholem. Zajímavé je, zda geometrické vzory, které vidíme při migréně, mohou mít souvislost s uměleckými motivy aboriginálních umělců, nebo zda halucinace jako elfové a víly ovlivnily naše lidové tradice. Halucinace nočních můr mohou inspirovat naše představy o démonech, zatímco epileptické záchvaty, které zažil Dostojevskij, mohly přispět k našemu chápání božství. Halucinace tak posilují víru v duchy a přízraky a ukazují, jak kultury historicky hledaly halucinogenní drogy pro posvátné účely.

Ve své nejzásadnější knize neurolog Oliver Sacks přibližuje neobyčejné příběhy dvaceti pacientů dlouhodobě žijících v nemocnici pro chronicky nemocné. Tito lidé přežili pozapomenutou velkou epidemii spavé nemoci, jež ve dvacátých letech minulého století zasáhla celý svět. Podivuhodné explozivní probuzení ze somnambulního, často absolutně nehybného a na vnějším okolí zcela závislého stavu, ve kterém přežívali několik desetiletí, umožní až použití nového léku, L-DOPY. Dozvíme se tak podrobně a z první ruky (neboť autor vyznává osobní přístup a setkání s pacienty tváří v tvář), jaký byl jejich život předtím, jak absolutně "zpomalení" byli, a jak se postupně probouzeli, stávali aktivnějšími, doslova "zrychlenějšími", vraceli se do života, ve světě, který byl pro ně úplně nový a cizí, a jak se vypořádávali s leckdy druhým pólem: tiky, nutkáním, patologickou euforií. Osudy jednotlivých pacientů se liší, jak co se týče rodinné situace, věku, kdy je nemoc postihla, tak i anamnézou či reakcí na lék.

Dočteme se o jedincích, kteří mají dokonalý zrak, ale nepoznají své vlastní děti, o nevidomých, kteří se stávají hypervizuálními nebo kteří se orientují pomocí „zraku jazyka“ – ti všichni autorovi dávají podněty k zásadním otázkám, které míří ke kořenům některých velmi zvláštních paradoxů: Jak vlastně vidíme? Jak myslíme? Jak důležitá je vnitřní představivost? Jak to, že ačkoli psaní je staré pouze pět tisíc let, lidé se vyznačují univerzální, zdánlivě vrozenou schopností číst? Případové studie, podané typickým literárním a empatickým stylem, vypráví o lidech, kteří se byli nuceni po ztrátě údajně nezbytných smyslů, jako je řeč či zrak nebo schopnost rozeznávat tváře, čtení či vnímání trojrozměrného prostoru, adaptovat na radikálně nový způsob komunikace. Setkáváme se tak s koncertní pianistkou Lilian, jejíž potíže začínají ztrátou schopnosti číst noty, až je pro ni nakonec nemožné rozeznat každo­denní předměty; s neurobioložkou Sue, která nikdy neviděla svět trojrozměrně a stereoskopické vidění získala až ve svých padesáti letech; s Pat, která se po dlouhých letech izolace stane vyhledávaným společenským člověkem, přestože trpí afázií a není schopna vyjádřit se celou větou, či s Howardem, úspěšným spisovatelem, před nímž leží nutnost nalézt způsob, jak nadále vykonávat svou profesi i poté, co mu mrtvice zničí schopnost číst.

Oliver Sacks, nazývaný „dvorní básník medicíny“, ve své poslední knize zkoumá, jakou roli hraje hudba v našem mozku a jak ovlivňuje naše psychické a fyzické zdraví. Stejně jako v předchozích dílech se snaží porozumět zkušenostem lidí s různými neurologickými odlišnostmi, tentokrát zaměřenými na vnímání a prožívání hudby. Příběhy zahrnují chirurga, který po zásahu bleskem propadne vášni pro Chopinovu hudbu, amnesiaka s pamětí trvající jen sedm vteřin, ale s výjimečným vztahem k hudbě, a děti s Williamsovým syndromem, které hudbu doslova prožívají. Sacks ukazuje, jak hudba dokáže oživit parkinsoniky, pomoci lidem po mozkové příhodě znovu mluvit, a přibližuje životy těch, kteří trpí „amúzií“, jež vnímají hudbu jako chaos. Svým erudovaným a přístupným stylem spojuje neurovědní fakta s osobními příběhy pacientů, což umožňuje laikům přemýšlet o mozku a jeho funkcích novým způsobem. Sacks se snaží poodhalit fascinující biochemické procesy, které vedou k fenoménu, jímž je hudba, a ukazuje, jak může být inspirativní, povznášející a dokonce léčivá, pomáhající nám definovat naši identitu.

Left for dead in a dumpster, private investigator Benny Cooperman becomes his own client in his most puzzling mystery yet. Benny is recovering in a Toronto hospital from a serious blow to the head. He has a condition called alexia sine agraphia; in layman's terms, it means he can still write but cannot read. And his memory has been affected too: Although he can quote lines from his high-school production of Twelfth Night, he finds himself brushing his teeth with his shaving cream. Even his girlfriend's name—Anna Abraham—continues to elude him. When Benny learns that he was found unconscious beside a dead woman, he figures he must have been close to solving a case. With Anna working as field agent and two Toronto cops reluctantly sharing their discoveries, Benny pieces together the events that led to a murder—and his own injuries.

Oaxaca, im Süden Mexikos, verkörpert die Essenz des Landes mit Lebensfreude, indianischer Geschichte und kolonialer Kultur. Oliver Sacks’ Tagebuch einer Reise mit Hobbybotanikern bietet eine heitere Annäherung und Lobpreisung dieser Region. Die "süße, unverdorbene, vorprofessionelle Atmosphäre" der naturwissenschaftlichen Amateurvereine hat Sacks schon immer angezogen. Bei einer Exkursion mit der Amerikanischen Farngesellschaft in Oaxaca geht es ihm nicht nur um seltene Farne. Er freut sich darauf, dem strengen New Yorker Winter zu entkommen, und lässt sich auf das Abenteuer in diesem fremden Land ein. Bereits beim Abheben mit AeroMexico genießt er das lebhafte Treiben an Bord, das sich stark von dem nüchternen öffentlichen Leben in den USA unterscheidet. Mit unermüdlicher Neugier, Offenheit und Selbstironie interessiert sich Sacks für das Land, die Menschen und die Geschichte Mexikos, von der Paläontologie bis zur Revolution. Er lässt sich von seinen erfahrenen Reisegefährten belehren und besucht die berühmte Riesenzypresse "El Gigante" in Santa Maria del Tule, die bereits Alexander von Humboldt bewunderte. Ein heiteres und anregendes Buch, das einen Ausflug nach Mexiko widerspiegelt.

Una donna che sostiene di parlare con Dio, un atleta che ha perso il braccio ma non la sensazione di poterne disporre, un giovane coinvolto in un tragico incidente stradale convinto che i genitori siano stati sostituiti da replicanti, e ancora il caso del celebre umorista e vignettista James Thurber, colto da allucinazioni fantastiche e "sostitutive della realtà" in seguito alla progressiva perdita della vista. Ciascuno di questi disturbi patologici è il punto di partenza per indagare su quella macchina straordinaria e animata che è il cervello, nel tentativo di ricostruirne l'architettura e il funzionamento e di dare una spiegazione alle nostre predisposizioni intellettuali o pratiche, ai nostri comportamenti e stati d'animo.

Oliver Sacks schrijft over een varenexpeditie naar Oaxaca, in het zuiden van Mexico. Maar Sacks zou Sacks niet zijn als hij zich daartoe beperkte. Hij vertelt uitgebreid over het dagelijks leven in Mexico, over de tragische geschiedenis van dit prachtige land, over chocola en rubber, Azteken en mescal en over heel veel meer. De eruditie en humor van Sacks maken Mexicaans dagboek tot een uiterst boeiend reisverhaal.

A memoir of the scientific wonder of youth by the distinguished neurologist and author describes his fascination with metals, gasses, and chemicals, especially "Uncle Tungsten," and with unravelling the complex mysteries of the world around him.

While still a student, Freud published his first research papers on neurology, showcasing his early scientific career that began with physiological studies on eels and progressed to the nervous system of the river crayfish. Confronted by a physicalistic-scientific worldview from his teachers, Freud embraced it, leading to the development of his earliest psychological theory. Although he later rejected the model that sought to explain the psyche through brain physiology, his scientific curiosity remained focused on uncovering the precise structure of the psyche. The authors argue that the foundations of psychoanalysis are rooted in the same scientific principles that shaped Freud's early neuroscientific research, suggesting that he never fully abandoned this epistemological orientation, even in his later works. The book includes contributions from various scholars, discussing topics such as Freud's dual identity as a neurologist and psychoanalyst, the influence of neurological models on psychoanalysis, and the visual representation of nerve cells and psychical mechanisms. It also examines Freud's legacy in relation to defenses, somatic symptoms, and neurophysiology, as well as concepts like discharge, reflex, free energy, and encoding.

A study of the residents of the South Pacific atoll of Pingelap. This investigates the causes and effects of the high incidence of colour blindness amongst the population.

Der New Yorker Neurologe Oliver Sacks ist durch seine Fallgeschichten weltberühmt geworden. Voller Empathie und mit großer Fachkenntnis hat er immer wieder Menschen porträtiert, deren Leben durch eine schwere Krankheit oder Behinderung geprägt wurde – und hat seinen Lesern gezeigt, welche Chancen die Abweichungen vom sogenannten Normalen bieten und welche positiven Besonderheiten die betroffenen Menschen auszeichnen. Greg F. war ein begabter, musikbegeisterter junger Mann, der die amerikanische Studentenrebellion der sechziger Jahre miterlebte – mitsamt ihren Drogenexperimenten und Hare-Krishna-Eskapaden. Dann warf ihn ein Hirntumor aus der Bahn. Greg erblindete und galt fortan als neurologisch und psychisch schwer behindert – ein sogenannter hoffnungsloser Fall, an den Rollstuhl gefesselt. Oliver Sacks nahm sich des Patienten an und näherte sich ihm in einem langwierigen Prozess, den er in dieser Fallgeschichte einfühlsam beschreibt. Schließlich bringt er Greg zu einem Konzert von dessen einstiger Lieblingsband «Grateful Dead» in den Madison Square Garden – und die Sinne des Schwerkranken werden auf verblüffende Weise neu aktiviert. Eine Geschichte, die unter die Haut geht – und die überraschende Einsichten in die oft rätselhafte Funktionsweise unseres Gehirns bietet.

In these essays, Jonathan Miller, Oliver Sacks and Daniel Kevles show how and why some discoveries and insights in science emerge with great promise, only to be discarded or forgotten, then re-emerge years later as important. Richard Lewontin and Stephen Jay Gould suggest deep and largely unacknowledged distortions in the way scientists and popularizers alike conceive the sturcture of the world and its natural history. Illustrations.

The idea that some people think differently, though no less humanely, is explored in this inspiring book. Temple Grandin is a gifted and successful animal scientist, and she is autistic. Here she tells us what it was like to grow up perceiving the world in an entirely concrete and visual way - somewhat akin to how animals think, she believes - and how it feels now. Through her finely observed understanding of the workings of her mind she gives us an invaluable insight into autism and its challenges.

Doktor Oliver Sacks na své průzkumné cestě za poznáním mozku a lidské psychiky tentokrát opustil nemocnici a vydal se za svými pacienty do prostředí, kde opravdu žijí. Seznámil se tak s ohromujícími a paradoxními lidskými příběhy o životě v často velmi radikálně změněných podmínkách, kdy přežít umožňují podivuhodné schopnosti rekonstrukce a adaptace, kterými jsme my lidé vybaveni. V knize najdeme například příběh malíře, který se po autonehodě stal barvoslepým, přesto se ve své tvorbě nevzdal barevného zobrazování světa; dočteme se o osudech mladého muže, jemuž nádor v hlavě zničil „paměťový systém“, následně oslepl, ale v rytmu hudby byl přesto schopen svět vnímat; o chirurgovi s Tourettovým syndromem, který nekontrolovaně vydával zvuky a trpěl bizarními tiky, přesto však dokázal operovat a pilotovat letadlo; o případu muže, který byl od dětství slepý, po operaci začal vidět, ale nedokázal tento smysl plnohodnotně užívat; o geniálních autistech s neuvěřitelnými paměťovými schopnostmi; nahlédneme do života vědecké pracovnice, která není v soukromém životě schopna emocí a nedokáže se orientovat v nejjednodušších mezilidských vztazích, ale intuitivně rozumí chování zvířat. Psychické defekty, poruchy a nemoci mohou mít často paradoxní význam: odhalují a uvolňují latentní schopnosti, jaké bychom jinak nepoznali a ani si je neuměli představit...

A neurologist investigates the world of the deaf, examining their past and present treatment at the hands of society, and assesses the value and significance of sign language.

Ve své knize světoznámý neurolog Oliver Sacks netradičně pojednává o migréně, onemocnění, jež postihuje až pětinu žen a šest procent mužů. Detailním přiblížením této nemoci všem lidem s „bolestmi hlavy“ ukazuje, že trpí nejspíše neurologickým, po všech stránkách složitým onemocněním, které v jejich životě sehrává jedinečnou roli a je jakýmsi jejich určitým a osobitým „výrazem“.

Oliver Sacks je dnes snad nejslavnější neuropsycholog na světě. Jeho „klinické povídky“ nejsou jen nezúčastněné kazuistiky kuriózních případů. Autor v nich totiž popisuje životy, nemoci i odlišnosti svých pacientů s neobvyklou mírou empatie a představuje je jako hluboce lidské bytosti. V knize se dočteme například o slepé sochařce, která svůj talent objevila až v šedesáti letech, neboť do té doby měla ochrnuté ruce, o nahluchlé ženě, která slyšela nepřetržitě hrát irskou hudbu a měla za to, že to jen její zubní plomba funguje jako krystalka, o muži, jemuž se zdálo, že se stal psem, a ráno se probudil s mimořádně vyvinutým smyslem pro rozeznávání pachů a vůní a s nutkavou potřebou vše očichávat, o dalším, jinak nikterak výjimečném člověku, který znal nazpaměť všech šest tisíc stran hudebního slovníku, či o dvojčatech, která uměla odříkávat prvočísla až po ta dvanáctimístná, ale nesvedla jednoduché sčítání a odčítání. Příběh muže, který si pletl manželku s kloboukem, byl dokonce využit jako námět pro operu skladatele Michaela Nymana, která byla uvedena i v České republice.

Hlavním podnětem k sepsání této knihy bylo pro autora jeho obyčejné zranění se zvláštními následky, které utrpěl při nehodě v horách. Oliver Sacks se tak ocitl v postavení pacienta, jehož rutinní chirurgická léčba se zkomplikovala a on na vlastní kůži prožil to, co je předmětem jeho celoživotního bádání – neurologické problémy. Sám na sobě zakusil zážitek odcizení části těla... Myšlenky, které ho v jeho nemoci provázely, byly existenciální povahy: Je možné zachovat si celistvé „já“ i v případě, že přijdeme o část těla? Co vlastně znamená toto „já“? „Všechno to bylo ještě pořád ohromně neskutečné. Nebyla to moje noha, co jsem po ní šel, nýbrž mohutná, neohrabaná protéza, bizarní přívěsek, sádrový válec ve tvaru nohy — a navíc válec, který pořád měnil svůj tvar i velikost, jako bych používal jakýsi podivně neobratný a nestálý robotský vynález, naprosto směšnou umělou nohu. Byl to pohyb svého druhu, ale neživočišný, nelidský. Tohle že je chůze? Ptal jsem se sám sebe, a potom se záchvěvem hrůzy: s tímhle že se budu muset smířit pro celý zbytek svého života? To se mi pocit opravdové chůze už nikdy nevrátí? Už nikdy nebudu umět přirozeně, spontánně a svobodně chodit? Budu už odteďka nucen myslet na každý pohyb? Musí být všecko tak složité? Nemůže to být prosté?“ Kniha s upřímností a zápalem přibližuje pocit hrůzy, ale i zázrak, který je ukryt pod povrchem zdraví a který člověka může zcela proměnit.

By the author of Seeing Voices', this is a narrative about the awakening of 20 patients from a zombie-like state they had suffered for over 40 years. A new drug meant the sleeping sickness disease was now treatable. Sacks tells the history, offers his own observations and the patients' reactions.