Oliver Sacks Pořadí knih (chronologicky)

The letters of one of the greatest observers of the human species, revealing his passion for life and work, friendship and art, medicine and society, and the richness of his relationships with friends, family, and fellow intellectuals over the decades, collected here for the first time.

Sbírka různorodých esejů, která je oslavou lidské zvědavosti. Přední světový neurolog Oliver Sacks v ní nahlíží z různých úhlů na svůj život a vzpomíná zejména na to, co jej nejvíc ovlivnilo. Přibližuje své dětství, kdy se poprvé zamiloval do sodíku, draslíku a chlóru a začal provádět první pokusy (někdy ne zcela povedené, jak dokazovala exploze sklenic se špatně zakonzervovanými kvasícími sépiemi), získává první zkušenosti se čtením a knihovnami (knihovna v rodném domě byla jeho nejoblíbenější místností, soupeřila pouze s chemickou laboratoří) a muzei (jednou strávil celou noc v síni fosilních bezobratlých), z nichž se stala celoživotní láska. Autor připomíná některé zajímavé klinické případy ze své praxe, jako byla návštěva odlehlé osady mennonitů, kde se vyskytuje neobvyklý počet tourettiků s různými tiky, nebo epidemii spavého onemocnění se „zastavenými“ pacienty. Popisuje, jak tyto poruchy povětšinou odrážejí pomalu nastávající změny v mozku, kdy dochází k rozrušení samotných základů vědomí a jáství a ke krátkodobému či trvalému pocítění nicoty. Zmiňuje stigma a nepochopení, které takovéto a podobné choroby stále obklopuje, a dotýká se samotného pojetí medicíny, kdy se lékařské techniky a postupy sice změnily, lidský prožitek však nikoli.

V knize esejů Řeka vědomí se její autor, neurolog Oliver Sacks, zabývá tématy z oborů, jako je botanika, chemie, me­dicína, neurověda a umění a obrací se na své velké tvůrčí hrdiny vědy – zejména Darwina, Freuda a Williama Jamese. Byli jeho věrnými druhy od mladých let a značnou část jeho díla lze vnímat jako jakýsi dlouhý rozhovor, který s nimi vedl. otázky, které zkoumali – význam evoluce, kořeny kreativity, podstata vědomí, se nacházejí v samotném středu vědy a této knihy. Oliver Sacks byl stejně jako Darwin bystrým pozorovatelem a velmi rád shromažďoval příklady, z nichž mnohé pocházejí z jeho rozsáhlé korespondence s pacienty a kolegy. Freudovi se zase podobal svou neodbytnou touhou porozumět lidskému chování v jeho nej­záhadnějších rovinách a jeho pozornost podobně jako u Williama Jamese zůstává upřená ke specifičnosti zkušenosti, byť se zabývá náměty teoretické povahy, jako například zkoumáním času, paměti a tvořivosti. Kniha Řeka vědomí, jejíž text Sacks načrtl dva týdny před smrtí, tak prokazuje autorovu jedinečnou schopnost nacházet neočekávatelné spojitosti mezi tématy a skutečnostmi, jeho ryzí radost poznávat a neutuchající snahu porozumět tomu, co nás činí lidmi.

A híres angol neurológus esettörténeteiből a testi-szellemi fogyatékossággal küszködő emberek belső világáról kaphatnak képet az olvasók. Ezek az emberek - mi- közben valamilyen téren súlyosan károsodtak - olykor különleges képességekkel rendelkeznek, nemegyszer többet tudnak a világról, mint egészséges társaik. A történetek olvasói előtt feltárul az emberi természet gazdagsága, és az a lehetőség, hogy más szemmel tekintsenek fogyatékos társaikra.

Autobiografie světoznámého britského neurologa Olivera Sackse, který se proslavil svými případovými studiemi fascinujících a neobvyklých lidských příběhů (ať se jedná o epidemii spavé nemoci, která své oběti zanechala na desetiletí v katatonickém stavu, Touretteův syndrom s nekontrolovaně vydávanými zvuky a bizarními tiky či autismus), začíná trochu méně obvykle, než je běžné. Sacks ji psal v době, kdy trpěl rakovinou oka a věděl, že mu již nezbývá mnoho času. Text se z velké části zaobírá osobními tématy, a než se dostaneme k Americe počátku šedesátých let a profesním začátkům v Los Angeles, dozvídáme se o jeho lásce k motorkám, oblibě posilování a každodenního plavání, o depresích a nevyřešených osobních problémech, které vyústily v hluboký pád do světa drog, či jak obtížný život měli homosexuálové v Anglii padesátých let. Sacks tak plně pokračuje ve své zavedené tradici. Propojuje práci neurologa s literární činností a pozoruje sám sebe a svůj život se stejným nadhledem, laskavostí a pronikavostí jako kdysi své pacienty. Za nimi se také vydával do jejich vlastního prostředí a s neobvyklou mírou empatie přibližoval jejich odlišnosti a život žitý v často velmi radikálně změněných podmínkách. I po dlouhodobém pobytu v Americe se však stále považoval za cizince a kladl si otázky, co to znamená domov a jak se vztah k němu během života vyvíjí.

Ve čtveřici esejí, které světoznámý neurolog Oliver Sacks napsal na sklonku svého života, se jejich autor vyrovnává se stárnutím, nemocí a smrtí. V tomto krátkém bilancování nahlíží jakoby obráceným dalekohledem, ne nepodobným lékařskému mikroskopu, na své dětství, rodinné zázemí, náboženství, vlivy, které nasměrovaly dráhu jeho života.

Why do people have near-death experiences? Are there physical explanations for out-of-body sensations and tunnels of light? What about moments of spiritual ecstasy? In this exploration, a neurologist with three decades of experience examines the biology behind human spirituality, deconstructing the spiritual self and uncovering its origins in primitive areas of the brain. Through revolutionary studies on near-death experiences, it is revealed that spiritual experiences are incidental products of various neurological processes acting independently. When we feel close to God or sense the presence of departed relatives, we may believe we are standing at the border of this world and the next. However, the reality is different: our brain function resembles a Cubist painting, and the experiences we consider the height of humanity are produced by primal reflexes. This journey into the borderlands of consciousness offers a comprehensive, empirically-tested, peer-reviewed examination of our capacity for near-death experiences, out-of-body experiences, and mystical states induced by hallucinogenic drugs.

Halucinace byly kdysi považovány za královskou cestu do nevědomí a mnohé kultury je spolu se sny vnímají jako vyšší stav vědomí, který se snaží aktivně navozovat pomocí duchovních praktik, meditace, drog nebo odloučení. V současné západní kultuře však halucinace často vnímané jako příznak šílenství nebo známka vážného poškození mozku, což se projevilo i v čarodějnických procesech. Tyto prožitky zásadně zpochybňují naše chápání reality. Halucinace mají různé podoby a příčiny – mohou být spojeny s očními problémy, spánkovou obrnou, migrénou, nebo mohou mít různé formy, jako jsou zvukové či vizuální. Mohou zahrnovat halucinace fantomových údů po amputaci nebo halucinace dvojníka. Jejich vznik může být způsoben například epilepsií, vysokými horečkami, cukrovkou nebo intoxikací alkoholem. Zajímavé je, zda geometrické vzory, které vidíme při migréně, mohou mít souvislost s uměleckými motivy aboriginálních umělců, nebo zda halucinace jako elfové a víly ovlivnily naše lidové tradice. Halucinace nočních můr mohou inspirovat naše představy o démonech, zatímco epileptické záchvaty, které zažil Dostojevskij, mohly přispět k našemu chápání božství. Halucinace tak posilují víru v duchy a přízraky a ukazují, jak kultury historicky hledaly halucinogenní drogy pro posvátné účely.