Franz Kafka

Vystudoval právo a byl zaměstnán jako úředník u pojišťovny. Nikdy se neoženil. Byl nekuřák, abstinent a vegetarián. Onemocněl tuberkulózou. Téměř celý jeho život byl spjat s Prahou. Oskaru Pollakovi v dopise v roce 1902 napsal: „Praha nepustí. Ani Tebe, ani mě. Tahle matička má drápy. To se člověk musí přizpůsobit, nebo –. Ze dvou stran bychom ji museli podpálit, na Vyšehradě a na Hradčanech, pak by se nám snad podařilo uniknout.“Kafka byl plodným spisovatelem, většinu svého volného času trávil psaním, často pozdě v noci. Odhaduje se, že 90 % ze své tvorby sám spálil během svého života z důvodu nespokojenosti téměř se vším, co napsal. Velká část ze zbývajících 10 % je ztracena nebo nebyla publikována, za Kafkova života vyšlo jen málo jeho děl: povídkové sbírky Rozjímání a Venkovský lékař a některé jednotlivé povídky (např. Proměna). Ve své závěti Kafka nařídil svému blízkému příteli Maxi Brodovi, aby zničil všechna jeho díla, deníky i korespondenci, včetně románů Proces, Zámek a Amerika. Brod však tyto pokyny ignoroval a nechal vydat mj. všechny jeho romány v letech 1925, 1926 a 1927.Během jeho života se jeho dílu dostalo jen malé pozornosti. Během nástupu Adolfa Hitlera začalo být známé ve Francii a anglicky mluvících zemích, po druhé světové válce pak i v německy mluvících zemích. V 60. letech 20. století se pak stalo celosvětově známým. Franz Kafka se narodil na Starém Městě pražském jako nejstarší syn židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky (1852–1931) a Julie Kafkové, rozené Löwy (1856–1934, svatba v září 1882). Spisovatelův rodný dům zvaný U Věže (Zum Turm), který stál na rohu dnešních ulic Maiselovy a U Radnice, v roce 1897 byl zbořen během asanace. Na jeho místě vyrostl v roce 1902 rohový činžovní dům (náměstí Franze Kafky čp. 24/3, Maiselova čp. 24/2) částečně inspirovaný původní podobou domu, jehož součástí je též dochovaný portál zbořené budovy. Na fasádě je pro upomínku připevněna pamětní busta od sochaře Karla Hladíka a Jana Kaplického z roku 1966. K osobě Kafky odkazuje i současný název přilehlého náměstí Franze Kafky. Otec Hermann Kafka (často na reklamě na vývěsních štítech jako Heřman) pocházel z jazykově nevyhraněného prostředí jihočeského Oseka u Strakonic, židovské komunity obklopené ze všech stran českým živlem. Mluvil německy i česky, psal německy s čechismy, obecně byla kvalita jeho psaní z důvodu nedostatečného vzdělání nízká. Rozuměl také jidiš a hebrejštině. V rámci sčítání lidu uváděl jako svou obcovací řeč střídavě češtinu a němčinu.Už jako dítě musel pomáhat s výdělkem. Po vesnicích okolo rodné obce prodával sponky, mašličky a spínací špendlíky. Chodil bos a omrzly mu nohy. Vypracoval se z podomního obchodníka na majitele textilního velkoobchodu a továrničky na azbest. Velkoobchod v červenci 1918 prodal příbuznému své ženy Friedrichu Löwymu, vývěsní štít se však ani poté nezměnil. Za utržené peníze koupil pro své dcery činžovní dům v Bílkově ulici. Za dům tehdy zaplatil půl milionu korun, což by dnes odpovídalo částce 30 milionů. Také Hermannovi bratři Filip v Kolíně a Heinrich v Litoměřicích obchodovali s galanterním zbožím. Se svým otcem Franz nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo (Dopis otci). Matka Julie Kafková roz. Löwy se narodila v Poděbradech (Jiřího náměstí čp. 17/28, na domě je od roku 2010 busta Franze Kafky od poděbradského rodáka akademického sochaře Jana Pichla). Pocházela z dobře situované českožidovské rodiny asimilované do německého prostředí. Kafka měl pět mladších sourozenců. Oba bratři Georg (1885–1886) a Heinrich (1887–1888) zemřeli ve velmi útlém věku. Sestry Gabriele (Elli, 1889–1941, provdaná za Karla Hermanna), Valerie (Valli, 1890–1942, provdaná za Josefa Pollaka) a Ottilie (Ottla, 1892–1943, provdaná za českého právníka nežidovského původu Josefa Davida) se narodily v domě U Minuty na Staroměstském náměstí čp. 3/2 v Praze, později se staly oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech.Nejmilejší Kafkovou sestrou byla Ottilie. V pozdější době (1917–1918) u ní na statku v Siřemi strávil osm spokojených měsíců. Ottilie se kvůli svému manželovi Josefu Davidovi (1891–1962) naučila česky. Narodily se jim dcery Věra Davidová, provdaná Saudková (1921–2015), redaktorka, a Helena Davidová, provdaná Kostrouchová (1923–2005), lékařka v Kašperských Horách. Aby Ottla své děti uchránila, po zavedení norimberských zákonů se rozvedla. Dcery holokaust přežily, Ottilie takové štěstí neměla. V Terezíně (má tam pamětní desku), do kterého byla deportována 3. srpna 1942 transportem AAw s registračním číslem 5285, pracovala jako dětská ošetřovatelka. V létě 1943 se obětavě starala o transport 1200 polských dětí z Bialystoku. Tyto děti a jejich opatrovníci byli později (3. října) posláni do Osvětimi a neprodleně zavražděni v plynové komoře. Strýc Siegfried Löwy (1867 Poděbrady – 1942 Praha), bratr Franzovy matky, provozoval lékařskou praxi v Třešti po dobu téměř 25 let. Praxi ukončil v roce 1924 a dále pobýval v Třešti jako penzista až do roku 1932, kdy se přestěhoval do Prahy. Franz k němu jezdil do Třeště na letní prázdniny. Strýc byl Franzovi dobrým příkladem a rádcem v letech jeho dospívání a posléze i zdravotním rádcem v době jeho osudného onemocnění. Stihl jej podobný osud jako řadu dalších Židů z nacisty okupovaného Československa. Nezemřel však přímo jejich rukou, neboť 20. října roku 1942, v předvečer svého transportu do koncentračního tábora, spáchal sebevraždu.Po Praze se rodina Hermanna Kafky přibližně čtrnáctkrát stěhovala. Franz Kafka nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici čp. 1000/16 (1889–1893), poté Německé státní gymnázium v zadním traktu paláce Golz-Kinských na Staroměstském náměstí čp. 606/12 (1893–1901). V letech 1901 až 1906 studoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě a navštěvoval také přednášky z germanistiky a dějin umění. V roce 1902 se setkal s Maxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity, a jejich přátelství trvalo až do Kafkovy smrti v roce 1924. V roce 1906 Kafka promoval a stal se doktorem práv. V roce 1907 začal pracovat a byl tři čtvrtě roku zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali na Václavském náměstí čp. 832/19. K místu v pražské filiálce pojišťovny (se sídlem v tehdy rakouském přístavním městě Terstu, dnes Itálie) dopomohla Kafkovi protekce. Od srpna 1908 až do svého předčasného penzionování v roce 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně pro Království české (Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen) v ulici Na Poříčí čp. 1075/7, nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. Byl zde oblíben u spolupracovníků i nadřízených a dosáhl i nesporného kariérního úspěchu. I k tomuto zaměstnání měl podle všeho ambivalentní vztah – v korespondenci napsal, že „moje zaměstnání je pro mne nesnesitelné, protože odporuje … mému jedinému povolání, a tím je literatura“; lze však najít i pasáže, z nichž vysvítá hrdost nad vykonanou prací a dosaženou pozicí.V roce 1908 publikoval své první texty v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně četl. Dle jeho přítele Maxe Broda byl Kafka vždy velmi pečlivě, ale nenápadně oblečen. Neměl rád vulgární vtipy, byl vždy usměvavý a laskavý. Jeho snad jedinou chybou bylo, že se velmi podceňoval. Dne 11. srpna 1917 postihlo Kafku v jeho tehdejším bytě úporné chrlení krve, tzv. hemoptýza. Jeho lékař MUDr. Mühlstein po několika dnech určil jako příčinu této události onemocnění tuberkulózou. Kafka tehdy bydlel v Schönbornském paláci v ulici Tržiště čp. 365/15 na Malé Straně (na fasádě je pamětní deska). V práci dostal tříměsíční volno na zotavenou, které se ovšem protáhlo na osm měsíců. Odjel na venkov do obce Siřem (německy Zürau) blízko Žatce, kde hospodařila jeho sestra Ottilie na statku svého švagra o výměře 20 hektarů půdy. V roce 1920 se proti vůli rodiny provdala za advokáta JUDr. Josefa Davida, který byl nežidovského původu. Je to právě malá vesnice Siřem a tamní velká sýpka, kterou někteří literární historici považovali za inspiraci Kafkova enigmatického Zámku ve stejnojmenném románu, ačkoli začal psát toto dílo ve Špindlerově Mlýně. Po několika bezvýsledných léčebných pobytech mj. v Rakousku opustil Kafka v roce 1922 kvůli své těžké nemoci zaměstnání v pojišťovně definitivně a v roce 1924 zemřel. Důležitou úlohu v Kafkově životě hrála Milena Jesenská, první překladatelka jeho prózy do češtiny. Přestože se setkali pouze dvakrát, udržovali spolu intenzivní korespondenční styk, který přetrval téměř až do Kafkovy smrti. Jesenská seznámila českou veřejnost s jeho dílem. Kromě ní jeho díla do češtiny překládali Pavel Eisner, Jan Grmela, na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian. V roce 1923 se odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se soustředit na psaní. Zde žil s 25letou Dorou Diamantovou z ortodoxní židovské rodiny. V Berlíně bydlel na 3 adresách: do 15. listopadu 1923 dnes už neexistující dům na Steglitzer Miquelstraße 8, od 15. listopadu 1923 do 1. února 1924 vila v Grunewaldstraße 13 v Berlíně-Steglitz (2 pokoje v prvním patře, pamětní deska), od 1. února 1924 dnešní Zehlendorfer Busseallee 7–9.Kafka byl přesvědčený sionista. Odebíral pražský sionistický list Selbstwehr a učil se pilně hebrejsky. Z Kafkových deníků plyne, že snil o životě v Zemi izraelské. Podle vyprávění jeho sestry Ottilie svůj sen neuskutečnil, protože chtěl odejít s ní, ale ona si vzala Čecha Josefa Davida, jehož ze srdce milovala. Podle svých přátel byl Kafka zábavný a citlivý společník. Byl nekuřák a po značnou část svého života vegetarián. Když ho lékaři přesvědčili, aby kvůli pokročilé tuberkulóze začal jíst maso, jeho vegetariánství na sebe vzala Ottilie. O svých zvycích napsal Felicii Bauerové: „Samozřejmě nepiju alkohol, kafe a čaj a většinou nejím čokoládu.“ To však nutně neplatí pro jeho románové hrdiny. Kupříkladu hlavní postava Zámku, zeměměřič K., má kávu v oblibě. Podle dobových svědectví se již za Rakouska zajímal o českou politiku, značně přispíval na politické vězně a byl nejméně jednou předveden. Aby mohl ráno přijít včas do práce, zaplatil kauci za své propuštění. Část svého života prožil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku (osm měsíců v Matliarech), v Rakousku i v Německu. Pobýval také v tehdy rakouském, od konce roku 1918 italském Riva del Garda. Ke konci života pak z nutnosti. Léčil se i v Itálii a Švýcarsku. 3. června 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku. Pohřben je v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově na pražském Žižkově (Izraelská 1). Je tam pohřben i jeho otec a matka. Jeho sestry, které zahynuly v nacistických koncentračních táborech na území okupovaného Polska, tam mají pamětní desku. Jeho náhrobek byl navržený architektem Leopoldem Ehrmannem. Kafka v závěti (dva neodeslané dopisy Maxu Brodovi) žádal, aby byla zničena veškerá jeho neuveřejněná díla, dopisy a deníky. Dora Diamantová poctivě všechny rukopisy, které měla, zničila (část zničilo berlínské gestapo), ale jeho přítel Max Brod závěť nerespektoval a jeho dílo vydal. Kafkův poměr k ženám byl více než komplikovaný. Přesto s několika ženami navázal vztah. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben (1914 a 1917), ale vztah definitivně skončil v roce 1917. Dalšími ženami v Kafkově životě byly Julie Wohryzková, s níž v letech 1918 až 1920 prožil krátký vztah a zasnoubil se, a později jeho vídeňská přítelkyně Milena Jesenská. Poslední ženou v Kafkově životě a jeho družkou byla Dora Diamantová, původem z Polska, se kterou prožil ještě osm měsíců v Berlíně a v rakouských sanatoriích. Felice Bauerová (1887–1960) řídila v Berlíně firmu vyrábějící stenografy. Jejich vztah trval 5 let, dokonce byli dvakrát zasnoubeni (1914, 1917). Za celou dobu se ovšem fyzicky setkali pouze sedmnáctkrát. Seznámili se 13. července 1912 u Maxe Broda v domě U Mladých Goliášů v ulici Skořepka čp. 527/1 na Starém Městě v Praze. Julie Wohryzková (1891–1944) – Kafkova druhá snoubenka. Její otec byl šámesem Vinohradské synagogy. Seznámili se počátkem roku 1919 ve Stüdlově penzionu v Želízech. Jí bylo tehdy 28 let. Zasnoubení bylo zrušeno už na konci roku 1919. V roce 1921 se provdala za ředitele jedné pražské bankovní filiálky Josefa Wernera. Zemřela ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Milena Jesenská (1896–1944) – česká novinářka, spisovatelka, překladatelka, členka odboje za nacistické okupace a „vyléčená soudružka“, dcera pražského profesora stomatologie Jana Jesenského. V době, kdy se stala přítelkyní Franze Kafky, byla manželkou Ernsta Pollacka. Přeložila několik Kafkových děl do češtiny (Topič, Proces, Rozjímání a Ortel). Žila tehdy ve Vídni. Vztah Jesenské a Kafky byl založen na korespondenci, intenzívně si psali v roce 1920. Dochovaných Kafkových Dopisů Mileně, pohlednic a (někdy) telegramů je 134. Setkali se pouze dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídni a později na den v rakouském pohraničním městě Gmünd. Maxi Brodovi o ní Kafka v květnu 1920 napsal: „Ona je živoucí oheň, s jakým jsem se dosud nesetkal.“ Vztah ukončil jednostranně Franz Kafka. Milena byla vlastně první ženou v Kafkově životě, která nebyla židovského původu. Byla přibližně o 14 let mladší („Mých 38 židovských let tváří v tvář Vašim 24 křesťanským.“). Když Franz Kafka zemřel, zveřejnila Milena Jesenská v Národních listech ze dne 6. července 1924 nekrolog, ve kterém napsala: „Byl člověkem a umělcem tak úzkostlivého svědomí, že doslechl i tam, kde druzí, hluší, cítili se bezpečni.“ Milena byla zatčena za odbojovou činnost proti nacistům v listopadu 1939. Nejdříve byla vězněna v Drážďanech a potom ji poslali do ženského koncentračního tábora Ravensbrück, kde zemřela na selhání ledvin. Dora Diamantová (1903–1952) – pocházela z polské ortodoxní židovské rodiny. Seznámili se roku 1923 v přímořském letovisku Graal-Müritz, které leží u Baltského moře v dnešním Meklenbursku-Předním Pomořansku. Jí bylo tehdy 19 let. Pracovala tam v kuchyni prázdninového tábora berlínské organizace „Židovský domov“. Byla jedinou ženou, s níž Kafka po určitou dobu žil.