Gilles Deleuze je klíčovou postavou postmoderní francouzské filozofie, který se považoval za empirika a vitalistu. Jeho dílo, založené na konceptech jako multiplicita, konstruktivismus, rozdíl a touha, se výrazně liší od hlavních proudů kontinentální filozofie 20. století. Ve své metafyzice upřednostňoval spinozovský koncept roviny imanence, kde vše je pouze modací jedné substance a nachází se na stejné úrovni existence. Tvrdil, že neexistuje dobro a zlo, nýbrž pouze vztahy, které jsou pro jednotlivce prospěšné nebo škodlivé. Tato etika ovlivňuje jeho přístup ke společnosti a politice, zejména vzhledem k jeho aktivnímu zapojení do bojů za práva a svobody. Deleuze často spolupracoval s dalšími mysliteli a umělci, přičemž svými filozofickými „setkáními“ inspiroval vznik nových konceptů a zdůrazňoval, že realita je neustálým „stáváním se“, nikoli „bytím“.
Texte und Gespräche 1953-1974
Gilles Deleuze, ein bedeutender französischer Philosoph des 20. Jahrhunderts, präsentiert in diesem Band eine Sammlung seiner „kleinen Schriften“ aus den Jahren 1953-1974. Die Texte decken Themen von Rousseau bis Nietzsche ab und reflektieren Debatten über Psychiatrie, Politik sowie seine Auseinandersetzungen mit verschiedenen Denkern.
Myślimy za bardzo w kategoriach historii, czy to osobistej, czy powszechnej. Procesy stawania się należą do geografii, dotyczą orientacji, kierunków, wejść i wyjść. Istnieje stawanie-się-kobietą, które jest czymś innym niż kobiety, ich przeszłość i przyszłość. Kobiety muszą włączyć się w nie właśnie po to, by wydostać się ze swojej przeszłości i przyszłości, ze swojej historii. Istnieje stawanie-się-rewolucyjnym, będące czymś innym niż przyszłość rewolucji i niekoniecznie przechodzące przez aktywistów. Istnieje też stawanie-się- filozofem, przechodzące przez tych, których historia filozofii nie potrafi sklasyfikować. Spis treści Michał Herer, Ani dia-, ani -logi Czym jest i do czego służy rozmowa? O wyższości literatury angielsko-amerykańskiej Psychoanaliza. Martwa. Analizujcie Polityki Aktualne i wirtualne Indeks osobowy
Tysiąc plateau to długo oczekiwane wydanie polskie jednego z kultowych dzieł filozoficznych drugiej połowy XX wieku drugiego tomu Kapitalizmu i Schizofrenii autorstwa Gillesa Deleuzea i Felixa Guattariego. O wyjątkowości tej pozycji stanowi nie tylko niezwykły rozmach zaprezentowanej wizji filozoficznej, ale również jej forma.Tysiąc plateau nie jest bowiem typową książką akademicką, ale raczej ćwiczeniem z poezji filozoficznej, literacko- metafizycznym tripem, w którym sztywne, sterylne pojęcia zastępuje bogactwo przenośni: kłącza, linie segmentacji oraz linie ujścia, maszyny abstrakcyjne, stawanie się zwierzęciem, oraz wiele innych, zapadających w pamięć i dających do myślenia metafor, które weszły na stałe do obiegu filozoficznego. Dlatego jest to lektura nie tylko istotna, ale też, co ważniejsze, bardzo inspirująca, stanowiąca świadectwo i dająca przykład myśli prawdziwie wolnej, żywiołowej i nieokiełznanej albo, jak ujmują to sami autorzy, myśli nomadycznej.
La collection Connaître une oeuvre vous offre la possibilité de tout savoir de L'Anti-Oedipe de Gilles Deleuze, grâce à une fiche de lecture aussi complète que détaillée. La rédaction, claire et accessible, a été confiée à un spécialiste universitaire. Cette fiche de lecture répond à une charte qualité mise en place par une équipe d'enseignants. Ce livre contient la biographie de Gilles Deleuze, la présentation de l'oeuvre, le résumé détaillé (chapitre par chapitre), les raisons du succès, les thèmes principaux et l'étude du courant philosophique de l'auteur.
A posthumous collection of writings by Deleuze, including letters, youthful essays, and an interview, many previously unpublished.
Rozborem Spinozových základních myšlenek Deleuze ukazuje, že filosofie není abstrakcí odtrženou od každodenního světa, ale že je sama o sobě vždy už praxí a způsobem života. V případě Spinozovy Etiky si filosofie klade především tyto úkoly: potlačení afektů umenšujících sílu jednat, odkrytí lidské nesvobody a úsilí o dosažení radosti spojené s adekvátním poznáním a plnohodnotným jednáním. Autor podává velmi osobitou interpretaci Spinozova života a díla a současně s tím obhajuje svůj vlastní způsob filosofování.
Begeistert hat Hans-Jürgen Schings (FAZ) die „glanzvoll ausgreifende Studie ‚Bartleby oder die Kontingenz’, in der der brillante Denker solcher Anfänge“ das berühmte "I would prefer not to" als Geste einer zweiten Schöpfung und einer neuen Kreatur beschreibe. Auch den Übersetzern gebühre hohes Lob, da sie die „federnde Arbeit des Begriffs“ nicht verfälscht hätten
Жиль Делёз, по свидетельству одного из его современников, был подлинным синефилом: «Он раньше и лучше нас понял, что в каком-то смысле само общество – это кино». Делёз не просто развивал культуру смотрения фильма, но и стремился понять, какую роль в понимании кино может сыграть философия и что, наоборот, кино непоправимо изменило в философии. Он был одним из немногих, кто, мысля кино, пытался также мыслить с его помощью. Пожалуй, ни один философ не писал о кино столь обстоятельно с точки зрения серьёзной философии, не превращая вместе с тем кино в простой объект исследования, на который достаточно посмотреть извне.
Die Verbindung zur Arbeit von Musikern, Malern und Gelehrten ist heute entscheidend. Philosophie sollte aus verschiedenen Richtungen kommen und neue Perspektiven sowie Anwendungsmöglichkeiten schaffen, anstatt sich auf alte Schulen oder Neo-Marketing zu beschränken.
Román představuje svébytné přepracování Defoeova robinzonovského tématu v tom smyslu, že důraz není kladen na Robinsona jako učitele civilizace, nýbrž na Pátka jako učitele volného přírodního života a že Robinsonovi se zalíbí divočina natolik, že přestane toužit po návratu a naopak Pátek jako dítě divočiny se dává zlákat kouzlem civilizovaného světa.
Francis Bacon is Deleuze's long-awaited work on Bacon, widely regarded as the one of the most radical painters of the twentieth century. The book presents a deep engagement with Bacon's work and the nature of art. Deleuze analyses the distinctive innovations that came to mark Bacon's style while introducing a number of his own famous concepts. Deleuze links Bacon's work to Cezanne's notion of a "logic" of sensation, which reaches its summit in colour. Investigating this logic, Deleuze explores Bacon's crucial relation to past painters such as Velasquez, Cezanne, and Soutine, as well as Bacon's rejection of expressionism and abstract painting.
Texts and interviews from the period that saw the publication of Deleuze's major works.
Since its publication in 1968, Difference and Repetition, an exposition of the critique of identity, has come to be considered a contemporary classic in philosophy and one of Gilles Deleuze's most important works. The text follows the development of two central concepts, those of pure difference and complex repetition. It shows how the two concepts are related, difference implying divergence and decentring, repetition being associated with displacement and disguising. The work moves deftly between Hegel, Kierkegaard, Freud, Althusser and Nietzsche to establish a fundamental critique of Western metaphysics, and has been a central text in initiating the shift in French thought - away from Hegel and Marx, towards Nietzsche and Freud.
Román, v němž Zola vylíčil historii příslušníků jedné rodiny v době vlády Napoleona III. Toto dílo, které je v rámci jeho tvorby nejvíce poplatné teoriím naturalismu, líčí sérii krvavých vražd, spáchaných zdánlivě obyčejnými, neškodnými lidmi a je založeno na Zolových představách o neblahém vlivu dědičnosti na jednání jedince. Zvláštní zmínku si u tohoto románu zaslouží prostředí, v němž se děj odehrává - svět železnice.
Pusté ostrovy shrnují méně známé texty, které Gilles Deleuze publikoval v letech 1953-1974 v různých časopisech, jeho předmluvy a rozhovory či kapitoly ve sbornících a kolektivních dílech. Představují nedocenitelný vstup do jinak myšlenkově značně náročných knih tohoto francouzského filosofa, věnovaných nejen filosofii (Hume, Nietzsche, Bergson aj.), ale i literatuře, filmu a výtvarnému umění. Často jim předcházejí, a pak je možné sledovat jejich základní myšlenku a její postupné utváření, anebo je zpětně komentují a shrnují, často i v širších souvislostech jejich recepce. V mnoha případech je v těchto textech patrný i dobový kontext a jeho proměny (spory o psychoanalýzu, diskuse s marxismem, reakce na studentskou revoltu z roku 1968) a bez zajímavosti nejsou ani články spjaté s aktuálními politickými konflikty (reforma vězeňství, školství a psychiatrie). Nezjednodušují, ale jsou přístupnější, protože Deleuze se v nich soustřeďuje na konkrétní problémy a definitivní formulace často teprve hledá.
Essai sur l'oeuvre du peintre Francis Bacon (1909-1992) par le philosophe Gilles Deleuze.
Roku 1886, včase najväčšej Masochovej slávy, použil lekár Krafft-Ebing vo svojom diele Psychopathia sexualis po prvý raz pojem masochizmus, odvodený od spisovateľovho mena, pod ktorým zhrnul symptómy istej sexuálnej perverzie. Venuša v kožuchu patrí k najúspešnejším erotickým prózam rytiera Leopolda von Sacher-Masocha. Gilles Deleuze, jeden z najoriginálnejších francúzskych filozofov druhej polovice 20. storočia, vyzdvihuje literárnu hodnotu Masochovho diela, analyzuje sadizmus a masochizmus, ich rozdiely a súvislosti. Gilles Deleuze Je jedním z nejoriginálnějších a najinspirativnějších francouzských filozofů druhé poloviny 20. století. Při rozvíjení své vlastní filozofické problematiky se často obracel k podnětům, které se zrodily v takových oblastech jako literatura, film, výtvarné umění nebo i kvantová mechanika, biologie a neurologie. Charakteristickým znakem jeho myšlení je schopnost zachytit mnohotvárnost a nezredukovatelnou jedinečnost kulturních, vědeckých a společenských pohybů. Tuto svou schopnost v plné míře projevuje i v práci o Sacher - Masochovi, vydané původně v roce 1967. Deleuze zde s velkým porozuměním představuje literární podoby jeho díla a zároveň usiluje rozbít zjednodušující koncepci sadomasochistické jednoty, kterou přijímá psychoanalýza.
Gilles Deleuze: Short Cuts 4. „Philosophie ist eine schöpferische Kunst, nicht weniger als Malerei oder Musik. Sie erschafft Begriffe. Begriffe sind keine Allgemeinheiten, nicht einmal Wahrheiten. Sie haben mit dem Singulären zu tun, mit dem Neuen, mit dem, was einen trifft.“ Aus dem Inhalt: Die Welt als Patchwork, Rhizom, Brief an Kuniichi Uno, Nomaden-Denken, Brief an Michel Cressole, Philosophie und Minderheit, Spinoza und wir, Über die neuen Philosophen und ein allgemeineres Problem, Die Bedingungen der Frage: Was ist Philosophie?
Kniha je druhým společným textem obou autorů, jakousi odbočkou mezi dvěma velkými spisy - AntiOidipem a Tisíci plošinami. Text vznikl na pozadí konceptů rozvinutých v AntiOidipovi (kterého lze s jistým posunem nazvat antipsychoanalytickým traktátem), hlavním tématem je však Kafka sám a problémy imanentní jeho dílu.
A provocative guide to Deleuze by Deleuze, this collection traces the intellectual journey of one of the most important French philosophers and clarifies the key critical concepts in the work of this vital figure who has had an impact on aesthetics, film theory, psychoanalysis and cultural studies.
The final work of this essential thinker. Essays Critical and Clinical is the final work of the late Gilles Deleuze, one of the most important and vital figures in contemporary philosophy. It includes essays, all newly revised or published here for the first time, on such diverse literary figures as Herman Melville, Walt Whitman, D. H. Lawrence, T. E. Lawrence, Samuel Beckett, Leopold von Sacher-Masoch, Alfred Jarry, and Lewis Carroll, as well as philosophers such as Plato, Spinoza, Kant, Nietzsche, and Heidegger. For Deleuze, every literary work implies a way of living, a form of life, and must be evaluated not only critically but also clinically. As Proust said, great writers invent a new language within language, but in such a way that language in its entirety is pushed to its limit or its own “outside.” This outside of language is made up of affects and precepts that are not linguistic, but which language alone nonetheless makes possible. In Essays Critical and Clinical , Deleuze is concerned with the delirium-the process of Life-that lies behind this invention, as well as the loss that occurs, the silence that follows, when this delirium becomes a clinical state. Taken together, these eighteen essays present a profoundly new approach to literature by one of the greatest twentieth-century philosophers.
Deleuze ist für désir, das Gefüge des Begehrens, und Foucault ist für plaisir, die Dispositive der Macht. Dieser Band zeigt die Divergenzen und Konvergenzen ihrer Freundschaft.
Jedna z nejpozoruhodnějších knih dvojice francouzských autorů, která novým způsobem vymezuje místo filosofie na konci 20. stol. ve vztahu k vědě a umění. Brilantní ukázka toho, co oba autoři charakterizují jako nomádský či rhizomatický styl myšlení.
„Deleuze ist der Anwalt Bartlebys, weil er sich bereits im ersten Satz seines Plädoyers von den Gedankenlosigkeiten distanziert, Bartleby als eine ‚Metapher des Schriftstellers’ oder als ‚Symbol von irgend etwas’ zu vereinnahmen. Es ist die Bilanz einer unangestrengt literaturimmanenten, gleichsam handwerklich belesenen Beweisführung …“(Hermann Wallmann, SZ)
Logika smyslu francouzského filosofa Gillese Deleuze, která poprvé vyšla v roce 1969, patří k hlavním dílům tohoto autora před jeho spoluprací s Felixem Guattarim. Kniha je kolekcí 34 řad paradoxů, na něž v závěru navazuje formou přílohy pět již publikovaných, upravených statí, jež rozvíjí ty body, které jsou v předchozích řadách pouze zběžně naznačeny. Ústředním tématem je myšlení dění, jež se Deleuze snaží ve stopách Henri Bergsona či A. N. Whiteheada prosadit proti dominantní filosofii bytí. V tomto novém rámci pak přetváří klasické pojmy události, smyslu či ideje a chce ukázat, že pouze jiné chápání vztahu mezi diferencí a opakováním otevírá cestu novému obrazu myšlení, jež svou nutnost nečerpá z evidence prvních principů, nýbrž ze zkušenosti setkání s problematičností, v níž se nám ukazuje svět.
Expressionism in Philosophy is both a pivotal reading of Spinoza's work and also a crucial text within the development of Deleuze's own thought.
Publikácia prináša odpovede na otázky čo je štrukturalizmus, podľa čoho rozpoznať kto je štrukturalista a čo rozpoznávajú oni sami. Vyjadruje len isté formálne kritéria rozpoznávania, pričom sa zakaždým odvoláva na citovaných autorov, aj keď sú ich projekty a práce veľmi rozmanité.
Gilles Deleuze examines the work of the late-nineteenth-century German novelist Leopold von Sacher--Masoch.
Pourquoi réunir des textes d'entretiens qui s'étendent presque sur vingt ans ? Il arrive que des pourparlers durent si longtemps qu'on ne sait plus s'ils font encore partie de la guerre ou déjà de la paix. Il est vrai que la philosophie ne se sépare pas d'une colère contre l'époque, mais aussi d'une sérénité qu'elle nous assure. La philosophie cependant n'est pas une Puissance. Les religions, les Etats, le capitalisme, la science, le droit, l'opinion, la télévision sont des puissances, mais pas la philosophie. La philosophie peut avoir de grandes batailles intérieures (idéalisme - réalisme etc.) mais ce sont des batailles pour rire. N'étant pas une puissance, la philosophie ne peut pas engager de bataille avec les puissances, elle mène en revanche une guerre sans bataille, une guérilla contre elles. Et elle ne peut pas parler avec elles, elle n'a rien à leur dire, rien à communiquer, et mène seulement des pourparlers. Comme les puissances ne se contentent pas d'être extérieures, mais aussi passent en chacun de nous, c'est chacun de nous qui se trouve sans cesse en pourparlers et en guérilla avec lui-même, grâce à la philosophie.
První svazek monumentálního díla francouzského filozofa a teoretika umění věnovaného kinematografii se zabývá obrazem-pohybem a jeho variacemi.
Fascinující text francouzského filosofa Gillese Deleuze přehýbá Leibnizovy barokní koncepce do naší epochy poznamenané podobně jako baroko ztrátou racionalistických a pozitivistických jistot, a z mnohých perspektiv nahlíží na zásadní problémy uspořádání světa, jako jsou například otázky duše, Boha, potenciality, singularity či mnohosti.
Spinoza's theoretical philosophy is one of the most radical attempts to construct a pure ontology with a single infinite substance. This book, which presents Spinoza's main ideas in dictionary form, has as its subject the opposition between ethics and morality, and the link between ethical and ontological propositions. His ethics is an ethology, rather than a moral science. Attention has been drawn to Spinoza by deep ecologists such as Arne Naess, the Norwegian philosopher; and this reading of Spinoza by Deleuze lends itself to a radical ecological ethic. As Robert Hurley says in his introduction, "Deleuze opens us to the idea that the elements of the different individuals we compose may be nonhuman within us. One wonders, finally, whether Man might be defined as a territory, a set of boundaries, a limit on existence." Gilles Deleuze, known for his inquiries into desire, language, politics, and power, finds a kinship between Spinoza and Nietzsche. He writes, ""Spinoza did not believe in hope or even in courage; he believed only in joy and in vision . . . he more than any other gave me the feeling of a gust of air from behind each time I read him, of a witch's broom that he makes one mount. Gilles Deleuze was a professor of philosophy at the University of Paris at Vincennes. Robert Hurley is the translator of Michel Foucault's History of Sexuality.
Gilles Deleuze and Felix Guattari redefine the relation between the state and its war machine. Far from being a part of the state, warriers (the army) are nomads who always come from the outside and keep threatening the authority of the state.
Analýza otázek a Foucaultových odpovědí. Jedna z největších filosofií 20. století, otevírající budoucnost jazyka a života.
Po svazku Film 1. Obraz-pohyb (2000) druhá a závěrečná část základního díla francouzské filmové teorie, v překladu Čestmíra Pelikána, ve filmografické revizi Milana Klepikova a s analytickým doslovem Vlastimila Zusky. "Kinematografie sama je novou praxí obrazů a znaků, jíž musí filozofie dodat teorii v podobě pojmové praxe," zdůvodňuje v něm Deleuze svůj přístup. Doplněno překladatelskou a ediční poznámkou, rejstříkem jmen a rejstříkem filmů.
Gilles Deleuze wurde am 18. Januar 1925 in Paris geboren und starb am 4. November 1995 in derselben Stadt. Er verbrachte die meiste Zeit seines Lebens in Paris, wo er während des Zweiten Weltkriegs das Lycée Carnot und ein Jahr die Eliteschule Henri IV. besuchte. Von 1944 bis 1948 studierte er Philosophie an der Sorbonne. In den 1950er Jahren unterrichtete Deleuze an verschiedenen Gymnasien, bevor er 1957 eine Stelle an der Sorbonne antrat, wo er bereits sein erstes Buch über David Hume veröffentlicht hatte. Seine Arbeit konzentrierte sich auf die Kritik des Rationalismus und der Wesenslehre. Zwischen 1960 und 1964 war er am Centre national de la recherche scientifique tätig, wo er sich mit Nietzsche und Henri Bergson auseinandersetzte und "Nietzsche und die Philosophie" veröffentlichte. Eine enge Freundschaft verband ihn mit Michel Foucault, mit dem er die kritische Gesamtausgabe von Friedrich Nietzsche herausgab. Von 1964 bis 1969 war er Professor an der Universität von Lyon und reichte während der Ereignisse von Mai 1968 seine Dissertation "Differenz und Wiederholung" sowie seine Zweitthese "Spinoza und das Problem des Ausdrucks in der Philosophie" ein. Diese Arbeiten wurden später als bedeutende Versuche angesehen, die Studentenrevolte philosophisch zu erfassen. Von 1969 bis 1987 lehrte er an der Reformuniversität Paris VIII. Aufgrund einer langjährigen Atemwegserkrankung beging Deleuze 1995 Selbstmord. Bernd Schwibs, gebo
Tisíc plošin je vrcholným dílem autorského týmu Gillesa Deleuze a Félixe Guattariho a zároveň jedním z nejvýznamnějších teoretických textů, které ve dvacátém století vznikly. V této rozsáhlé a převratné knize se autoři vymezují proti celému dominantnímu západnímu způsobu myšlení, a to nejen na rovině obsahu, ale i formy: kniha není členěna do kapitol, nýbrž do „plošin“, z nichž každá je vybavena imaginárním datem a kromě poslední z nich je podle slov samotných autorů možné číst je na přeskáčku. Jedním z ústředních motivů je polemika s psychoanalýzou, započatá již v předchozích dílech Deleuze a Guattariho, avšak záběr této jejich knihy je daleko širší, takže Tisíc plošin osloví nejen filosofy, ale i teoretiky umění, literární vědce, muzikology i politology. Právě zde totiž autoři formulují své nejslavnější pojmy, jako je stávání se, ritornel, rhizom nebo tělo bez orgánů.
«Nietzsche intègre à la philosophie deux moyens d’expression, l’aphorisme et le poème. Ces formes impliquent une nouvelle conception de la philosophie, une nouvelle image du penseur et de la pensée. A l’idéal de la connaissance, à la découverte du vrai, Nietzsche substitue l’interprétation et l’évaluation [...]. Précisément l’aphorisme est à la fois l’art d’interpréter et la chose à interpréter ; le poème, à la fois d’évaluer et la chose à évaluer [...]. Le philosophe de l’avenir est artiste et médecin, en un mot, législateur.» Cette étude magistrale du grand philosophe, emporté par la démence puis «trahi» par sa soeur qui «essaya de mettre Nietzsche au service du national-socialisme», fut publiée par Gilles Deleuze en 1965 et régulièrement rééditée. Elle comporte une partie biographique, une analyse très sensible de la philosophie nietzschéenne, un dictionnaire des principaux personnages et des extraits de l’oeuvre choisis par Gilles Deleuze.
Pronikavý pohled na Proustovo dílo, spojený s obecnější analýzou literárního procesu.
„Ihr habt die Wahl zwischen einem letzten Abschied von der Psychoanalyse, einem rosa Panther, der Geschichte Amerikas, einigen Ameisen, einem Modell, das sowohl dem Strukturalismus wie der generativen Grammatik entwischt, einer Guerillatheorie, einer Orchidee usw.“ (Roger Pol Droit, Le Monde)
Kafkas unvollendeter Aufsatz über »kleine Literaturen« enthält im Kern eine Theorie über eine Literatur, die sich der Literaturgeschichte entzieht und zur »Angelegenheit des Volkes« geworden ist. Gilles Deleuze und Félix Guattari führen in ihrer Lektüre des Kafkaschen Fragments vor Augen, wie eine dermaßen »deterritorialisierte« Literatur funktioniert, und zeigen deren Strukturen an Kafkas eigenem Werk detailgenau auf. Gerade der nicht literaturwissenschaftliche Zugriff der Autoren eröffnet dabei einen überraschenden und dennoch unmittelbar einleuchtenden Blick auf die Literatur der Moderne überhaupt.
Nietzsche a filosofie je klíčovou monografií Deleuzova raného období. Nejedná se zde jen o velmi fundovanou a systematickou interpretaci Nietzscheho textů, ale rovněž o svébytný výklad, díky němuž se Nietzsche zařazuje do jakýchsi Deleuzových „soukromých“ dějin filosofie (spolu s Lucretiem, Bergsonem, Spinozou a dalšími), charakterizovaných určitým kritickým projektem, založeným na valorizaci afirmace a na anti-dialektickém způsobu myšlení, jehož domýšlení bude hrát zásadní roli při vypracovávání Deleuzovy vlastní filosofie.
An "introduction to the nonfascist life" (Michel Foucault, from the Preface) When it first appeared in France, Anti-Oedipus was hailed as a masterpiece by some and "a work of heretical madness" by others. In it, Gilles Deleuze and Félix Guattari set forth the following theory: Western society's innate herd instinct has allowed the government, the media, and even the principles of economics to take advantage of each person's unwillingness to be cut off from the group. What's more, those who suffer from mental disorders may not be insane, but could be individuals in the purest sense, because they are by nature isolated from society. More than twenty-five years after its original publication, Anti-Oedipus still stands as a controversial contribution to a much-needed dialogue on the nature of free thinking.
Qu'est-ce que l'inconscient ? Ce n'est pas un théâtre, mais une usine, un lieu et un agent de production. Machines désirantes : l'inconscient n'est ni figuratif ni structural, mais machinique. – Qu'est-ce que le délire ? C'est l'investissement inconscient d'un champ social historique. On délire les races, les continents, les cultures. La schizo-analyse est à la fois l'analyse des machines désirantes et des investissements sociaux qu'elles opèrent. – Qu'est-ce qu'Œdipe ? L'histoire d'une longue « erreur », qui bloque les forces productives de l'inconscient, les fait jouer sur un théâtre d'ombres où se perd la puissance révolutionnaire du désir, les emprisonne dans le système de la famille. Le « familialisme » fut le rêve de la psychiatrie ; la psychanalyse l'accomplit, et les formes modernes de la psychanalyse et de la psychiatrie n'arrivent pas à s'en débarrasser. Tout un détournement de l'inconscient, qui nous empêche à la fois de comprendre et de libérer le processus de la schizophrénie.
Dílo nevelké rozsahem, o to však možná zajímavější. Jedna z nejvýraznějších postav filosofie druhé poloviny dvacátého století (jež Michel Foucault označil za deleuzovské) podává analýzu díla jednoho z největších filosofů půle první (Henri Bergson je jediný filosof, který kdy obdržel Nobelovu cenu za literaturu). Na podkladě Bergsonovy knihy Hmota a paměť hovoří Deleuze o třech fundamentálních pojmech Bergsonovy filosofie: trvání (durée), hmota a élan vital. Zároveň Bergsonismus představuje jakousi zpětnou vazbu, podstatnou k poznání Deleuzovy vlastní filosofie, Bergsonem ovlivněné.
