Gilles Deleuze Životopis
Gilles Deleuze je klíčovou postavou postmoderní francouzské filozofie, který se považoval za empirika a vitalistu. Jeho dílo, založené na konceptech jako multiplicita, konstruktivismus, rozdíl a touha, se výrazně liší od hlavních proudů kontinentální filozofie 20. století. Ve své metafyzice upřednostňoval spinozovský koncept roviny imanence, kde vše je pouze modací jedné substance a nachází se na stejné úrovni existence. Tvrdil, že neexistuje dobro a zlo, nýbrž pouze vztahy, které jsou pro jednotlivce prospěšné nebo škodlivé. Tato etika ovlivňuje jeho přístup ke společnosti a politice, zejména vzhledem k jeho aktivnímu zapojení do bojů za práva a svobody. Deleuze často spolupracoval s dalšími mysliteli a umělci, přičemž svými filozofickými „setkáními“ inspiroval vznik nových konceptů a zdůrazňoval, že realita je neustálým „stáváním se“, nikoli „bytím“.
Gilles Deleuze (* 18. ledna 1925, Paříž – 4. listopadu 1995) byl francouzský filosof, který psal také o filmu a umění. Spolu s Foucaultem a Derridou to byl hlavní představitel současné francouzské filosofie, poststrukturalismu a postmoderní filosofie. Deleuze studoval na pařížské Sorbonně, mimo jiné u Georges Canguilhema a Jeana Hyppolita. Po absolvování roku 1948 učil na různých gymnáziích a roku 1957 nastoupil jako učitel na Sorbonnu. V letech 1960–1964 se v CNRS zabýval hlavně Bergsonem a Nietzschem, jehož kritické vydání společně s Foucaultem připravil. V letech 1964–69 byl profesorem v Lyonu a od roku 1969 na univerzitě Paris VIII., kde učil také Foucault a psycholog Félix Guattari. Společně pak vydali několik velmi vlivných knih. Psal také o Humeovi, o Spinozovi a Kafkovi a řadu knih o filmu a umění. Deleuze trpěl dloholetou nemocí dýchacích cest a roku 1995 spáchal sebevraždu.