Marcel Proust Životopis
Tento francouzský prozaik je považován za jednoho z největších autorů 20. století. Jeho rozsáhlé dílo, psané převážně technikou proudu vědomí, je považováno za vrcholné dílo moderní literatury. Ve svých textech často zkoumal témata paměti, času a společenských vrstev. Jeho jedinečný styl a hloubka vhledu do lidské psychiky činí jeho dílo nezapomenutelným.
Marcel Proust byl francouzský prozaik, jeden z tvůrců evropského románu 20. století.
Marcel Proust se narodil v dobře situované měšťanské rodině. Jeho matka Jeanne Weilová,byla dcerou židovského makléře. Otec, Adrien Proust, pocházel ze středofrancouzkého Illiers. Po skvělých stuiích a praxi se Marcel Proust stal profesorem na lékařské fakultě v Paříži.
Marcel prožíval dětství střídavě v Paříži a na venkovském Illiers pod vlivem matčina izrealitismu a katolicismu tety Léonie. Již od narození byl křehkého zdraví a už od dětství trpěl záchvaty astmatu, což ho provázelo celý život.
Roku 1882 byl přijat na Condorcetovo lyceum, kde byl vynikajícím žákem. Již zde začal jeho zájem o literaturu a založil zde Revue lilas.
Po maturitě absolvoval v Orléansu jedoroční dobrovolnou vojenskou službu. Poté studoval práva a v roce 1893 získal titul bakaláře. V roce 1895 studoval literaturu litenciátů. Po celou dobu studií, pokud mu dovolovalo zdraví, žil Proust intenzivním společenským životem.V salonech paní Straussové a paní Arman de Caillavet se sblížil s umělci a estéty i s vlivnými dámami pařížské společnosti. Nevyhýbal se ani veřejnému životu. V roce 1895 byl jmenován knihovníkem v Mazarinově knihovně. Byla to však formální funkce a Proust měl dost času pro literární tvorbu. Kromě toho podnikal cesty do ciziny, navštívil Itálii a Holandsko. V letech 1907- 1914 cestoval po Francii při hledání krásy starých katedrál v doprovodu své největší lásky šoféra Agostinelliho.
Vycházky za svými přáteli podnikal často v noci, protože trpěl silnou alergií na sluneční světlo. Literární tvorbě se věnoval celý život. Přispíval do Le Banquet, Revue hebdomadaire, Le Gaulois, Le Figaro, Mercure de France aj.