Tomáš Kubíček Knihy

Jádrem vědecké monografie je povídková sbírka Jana Čepa Dvojí domov. Analýzy jednotlivých povídek se pak paprskovitě vydávají ke kontextu dvacátých a třicátých let dvacátého století a k celku Čepovy tvorby. Kubíček prostřednictvím textové analýzy poukazuje na souvislost poetiky a estetiky díla Jana Čepa s pojmy jako moderní literatura, realismus, ruralismus, tradicionalismus, katolické ghetto a literární život první republiky. Součástí knihy je kompletní bibliografie díla Jana Čepa i sekundární literatury, která se stává základem studia proměn recepce Čepovy tvorby.

Obsahuje 8 kapitol: 1. Od počátku do konce husitství 2. Literatura období renesance 3. Baroko v literatuře 4. Doba osvícenství a národního obrození 5. Literatura v letech 1860-1900 6. Katolická literatura od konce 19. století do roku 1939 7. Literatura první poloviny 20. století 8. Literatura v období 1945-2000

Kniha přibližuje dějiny českého literárněvědného strukturalismu z perspektivy významu badatelské osobnosti Felixe Vodičky (1909–1974). Její ohnisko však není věnováno pouze Vodičkovi, ale podrobně dokumentuje vývoj české strukturální myšlenky od dvacátých let 20. století až do začátku let sedmdesátých. Osvětluje kořeny českého strukturalismu a přináší rovněž srovnání základních rozdílů v přístupu strukturalismu francouzského a českého. Nejedná se však o práci pouze historickou; svými analýzami a promýšlením některých klíčových otázek Pražské školy ukazuje tato publikace na možné podoby aktuálního zapojení strukturalistických návrhů do literární teorie a na roli, kterou v současném myšlení o literatuře mohou hrát. Ve svém oboru představuje kniha první takto rozsáhlou a podrobnou publikaci věnovanou aktuálnímu dědictví českého literárněvědného strukturalismu.

Monografie Řád tvaru na základě analýzy čtveřice periodik, jejichž prostřednictvím vstupovala katolická inteligence v období první Československé republiky do nejenom uměleckých debat, zachycuje vývoj vztahu tradicionalisticky zaměřených autorů k dobové společnosti. Ve středu zájmu se přitom neocitají pouze estetické či společensko-politické debaty, ale také způsob, jak se autoři uvedených časopisů vyrovnávali s dobovým modernistickým akcentem na umění jako specifický noetický nástroj, který na sebe v situaci po první světové válce bere závazek nového hodnotového ukotvení člověka. Průvodci na této cestě se stali Jaroslav Durych a Bedřich Fučík. Jejich myšlení o literatuře a jejich proměna ve sledovaném období pak pomáhají tematizovat i rozdíly či napětí uvnitř tohoto autorského okruhu. Kniha je rovněž motivována otázkou strukturalistické analýzy: Do jaké míry je možné studiem jedinečného fenoménu, tj. tradicionalistických časopisů, rozpoznat celek, jehož jsou součástí a k němuž odkazují?

Katalog ke stejnojmenné výstavě, uspořádané Moravskou zemskou knihovnou, představuje česká a zahraniční vydání Kunderových knih, jakož i jejich českou i zahraniční recepci.

Ministerstvo kultury České republiky ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou v Brně a s kurátorkou Kateřinou Tučkovou připravilo výstavu Česká literatura v překladu 1998–2016. Jak napovídá název, výstava je věnována knižním překladům české literatury, které vyšly v daném období v zahraničí – s ministerskou podporou.

Modernismus, ať už chápaný v jakékoliv periodizaci (dlouhé či kratší), nepochybně přinesl radikální proměnu obrazu světa, a to ve velmi rozdílných oborech lidské činnosti od výtvarného umění, architektury, přes literaturu, filozofii, lingvistiku až po eschatologické a futuristické vize v myšlenkách politiků a ideologů. Specifickým problémem jsou pak dramatické střety mezi individuálními intencemi jednotlivců a intencí kolektivní, představovanou skupinami sdílejícími stejnou víru. Analyzovat ustavování a proměnu paradigmat, nově vznikající slovníky, metafory a rétorické akty, které utvářely různé varianty modernistických vizí a představ, bylo cílem konference Slovníky modernistů a paradigmata moderny, která se uskutečnila v Moravské zemské knihovně v Brně ve dnech 19. a 20. září 2018. Stejnojmenná publikace přináší studie, které se zrodily z příspěvků i diskusí, jež na ní zazněly (autoři: Kenichi Abe, Dominik Bálan, Michal Bauer, Petr Bubeníček, Veronika Černíková, Martin Dvořák, Erik Gilk, Peter Chvojka, Vera Kaplická Yakimova, Tomáš Kubíček, Marie Langerová, Vladimír Papoušek, Ondřej Pešek, Vanda Pickett, Ondřej Selner, David Skalický, Jan Staněk, Eva Štědroňová, Martin Tichý).

Publikace Česká literatura v německých překladech (1989–2020) vychází jako čtvrtý svazek ediční řady Česká literatura v překladech. Obsahuje odbornou studii Kdo už zná Česko? Pohled na třicet let české literatury v německojazyčných překladech (1989–2019) německé bohemistky Anne Hultsch a bibliografický soupis knih vydaných v němčině v letech 1989–2020.

Publikace obsahuje nejen kompletní bibliografii české literatury vydané v překladech v uvedených letech, ale i rozsáhlou studii, jejíž autorkou je polská bohemistka Joanna Gosxzynska. Záběr zde publikované studie je přitom široký: nabízí ucelený pohled na systematickou práci řady polských nakladatelů, odráží se v ní jak značná zásluha polských překladatelů na péči o českou literaturu, tak i setrvalý zájem polských čtenářů. Všeobecný přehled o české situaci v Polsku je doplněn detailními vhledy do některých epizod této zprostředkovatelské práce. Ty uvádějí čtenáře do historie recepce české literatury přesahující milník roku 1989 - například peripetie s domestifikací překladu Haškova Švejka či geneze čtenářského úspěchu Bohumila Hrabala v polské kultuře. Sama bibliografie, čítající více než 900 položek, pak odráží vývoj zájmu o české autory. Tato publikace se tak stává přínosným dokumentem, který dokládá postavení české literatury i její žánrové zastoupení.

Publikace obsahuje původní odbornou studii Čeští spisovatelé ve francouzských překladech z let 1989-2020: Zvadlá mučenka? známého francouzského bohemisty Xaviera Galmiche a bibliografický soupis překladů české literatury vydané v letech 1989-2020. Studie nabízí náhled na způsob, jakým se sledované období historicky zapsalo do tradiční recepce české literatury ve frankofonním světě a jak se proměňovala francouzská tradiční kontinuita dokumentárního a zpolitizovaného pohledu na zemi vystavenou politickým zvratům. Odhaluje trvající zájem o překlady děl Karla Čapka, Jaroslava Haška, Václava Havla, Bohumila Hrabala a Milana Kundery a nelehké pronikání nové generace českých spisovatelů na francouzský čtenářský trh. Bibliografii, která čítá přes 2 200 položek, doplňují rejstříky a analytické grafy a tabulky.

Sborník z konference „…bývalo u mne zotvíráno…“ Při příležitosti stého výročí narození básníka Jana Zahradníčka (1905–1960) uspořádala ve dnech 7.–9. dubna 2005 Společnost odkazu básníka Jana Zahradníčka společně s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, Katedrou české literatury a literární vědy FF UK v Praze, Historickým ústavem FF MU v Brně a Moravskou zemskou knihovnou v Brně třídenní mezinárodní konferenci „…bývalo u mne zotvíráno…“ Východiska a perspektivy české křesťanské poezie a prózy 20. století. Cílem konference bylo nejenom připomenout Zahradníčkovu básnickou osobnost, ale také problematiku literatury, které bývají propůjčovány přídomky spirituální, duchovní, křesťanská, katolická apod., a soustředit se na otázky jejího významu v souvislostech dějin české literatury 20. století i její soudobé reflexe. V důsledku výše zmíněného záměru se rámec Zahradníčkova díla proměnil na souřadnici, od níž se odvíjely jak otázky související s literaturou, tak otázky povahy spíše filozofické, historické či obecně kulturologické. Pozornost bezmála čtyř desítek domácích a zahraničních, generačně a metodologicky rozrůzněných autorů připoutaly nejenom konfesijně vyhraněné literární texty, ale také ty, které hledají zdroje spirituality mimo tradiční konfesijní zdroje.

Tato kniha se věnuje pojetí střední Evropy v podobě, v níž se stalo ústředním pojmem kulturně-politických esejů Milana Kundery, ale i součástí estetického programu moderního románu, k jehož dědictví se Kundera hlásí. Autor knihy ukazuje a dokládá souvislejší zdroje a trvalejší kořeny Kunderovy otázky po významu pojmu střední Evropy, a souběžně na rovině románové poetiky analyzuje, za jakých podmínek je o něm možné přemýšlet jako o pojmu, který má svůj pevný základ v použitých narativních postupech i sjednocujícím celku fikčního světa. Na naratologickém přístupu založená analýza se zaměřuje na výrazové prostředky, jejichž prostřednictvím Kunderovo vyprávění následuje a spoluutváří tvarové dědictví středoevropského románu jako součásti románu moderního, který formuje estetiku reagující na etické otázky moderního světa.

Soubor studií „Na téma umění a život“ F. X. Šalda 1867–1937–2007 představuje reprezentativní průřez současným literárně a uměnovědným myšlením o díle zakladatele moderní české umělecké kritiky F. X. Šaldy. Odráží a doplňuje jednání mezinárodní vědecké konference, kterou uspořádala v létě roku 2007 v prostorách Moravské zemské knihovny v Brně Společnost F. X. Šaldy ve spolupráci s filozofickými fakultami Karlovy a Masarykovy univerzity a Ústavem pro českou literaturu AV ČR v.v.i. v jubilejním roce Šaldova 140. výročí narození a 70. výročí úmrtí. Kniha vstupuje do tradiční řady různorodých publikací uměnovědné povahy, které již po několik generací – zpravidla vždy v jubilejním šaldovském „sedmičkovém“ roce –, shrnují aktuální stav bádání na téma F. X. Š. Autoři jednotlivých studií se zaměřují zejména na aspekty Šaldova literárněkritického a beletristického díla, stranou ovšem nezůstal ani Šaldův postoj k otázkám hudby, divadla, výtvarného umění aj. Pozornost je věnována rovněž Šaldovi jako kritikovi soudobého politického života. Přirozenou součástí knihy se stala rovněž editovaná diskuse, jež následovala po jednotlivých přednáškových blocích.

Úvahy, ve kterých Jacques Rupnik, Robert Menasse, Michał Paweł Markowski, Irena Brežná a Jiří Přibáň navazují na východiska a cíle eseje Milana Kundery Únos Západu aneb Tragédie střední Evropy. Editor: Tomáš Kubíček.

Odborná publikace Naratologie přináší souvislý pohled na základní naratologické kategorie, jak se utvářely od druhé poloviny dvacátého století. Z podtitulu Strukturální analýza vyprávění je zřejmé, že autorům jde o nové promýšlení pojmů strukturalistické tradice. Nepožadují návrat k některé z minulých fází vývoje naratologie, ale o přípravu její nové podoby, která bude spočívat v kritické reflexi možností naratologického instrumentáře v kontextu současné literární teorie.

Naratologické kapitoly k románům Milana Kundery. Tomáš Kubíček se ve své knize jako první u nás věnuje i Kunderovým románům (Pomalost, Totožnost a Nevědomí), jež česky dosud nevyšly. Oproti dříve vydaným monografiím, které se zabývaly romány Milana Kundery spíše v literárněhistorické perspektivě, zvolil Kubíček hledisko literárněteoretické a filozofické. Interpretačním klíčem je mu Heideggerovo pojetí vzniku mýtu, resp. jeho „bytostná neurčitost úzkosti“ a „osudový tón tíhy smrti“. Kubíčkova interpretace Kunderových románů je spíše noetickým příběhem než literárněhistorickým exkursem. Jde o jakési zastávky, při nichž „poutník“ myšlenkově nesetrvává na úrovni apriorně stanovené teze, ale zvažuje, jaká z dosud poznaných možností může vést k nejhlubšímu pochopení konkrétního románu. V Kubíčkově literárněteoretickém přístupu je stále přítomno vědomí znakového charakteru literárního díla – čerpá zvláště z myšlenek druhé generace českého strukturalismu (F. Vodička), z moderních podob sémiotiky (U. Eco) a z německého i francouzského pojetí literární komunikace. Samostatným zdrojem je mu Stanzelova Teorie vyprávění. Kubíček velmi citlivě volí možnosti, které uvedené metody nabízejí – vnímá je jako inspiraci k vlastnímu přemýšlení nad textem, nikoliv jako obecně platná a použitelná dogmata.

Kategorie narativní analýzy. V českém prostředí, které naratologii jako teorii nejen literárních, ale i filmových, komiksových, reklamních či dějepisných vyprávění teprve přichází na chuť, se tato kniha stává zakládajícím kamenem. Poskytuje oporu pro samostatnou cestu do hlubin naratologie, ale při této cestě netíží, neokřikuje, nepředvádí se. Nabízí vhled do toho, co ve světě i u nás už na téma vypravěče napsáno bylo, ale hlavně přináší vlastní návrhy a domýšlení v oblastech, které se dotýkají specifické situace, kdy vyprávění vstupuje do světa a domáhá se rozumění.

První republika je nejenom dobou kvalitního vzestupu české literatury a jejího smělého vřazení se do literatury světové, prudkého střídání uměleckých směrů, které se děje v přestřelkách vášnivých konfesí, skupinového kvasu, jenž poskytuje literárnímu životu plastickou mapu pro odvážné výboje zároveň estetické a zároveň politické, vzedmuté vlny nacionalismu či alespoň vlastenectví, které v disharmonickém tónu ke světové moderně poznamená i podobu české moderní literatury, masivního rozvoje čtenářství a demokratizace literatury.

Kniha představuje výsledky dvoudenního odborného setkání, které se uskutečnilo v březnu 2012 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v rámci 2. ročníku mezinárodního interdisciplinárního sympozia Umění a kultury střední Evropy. Tématem se stal fenomén moderny ve středoevropských souvislostech. Cílem sympozia bylo soustředit odbornou diskusi vybraných zástupců různorodých uměleckohistorických disciplín z České republiky, Slovenska, Polska, Ruska, Německa, Slovinska, Itálie a Kanady k otázkám a pojmům moderna/modernismus a střední/centrální Evropa, k jejich vztahům, dějinné podmíněnosti a proměnlivosti.

Bibliografie překladů děl Milana Kundery je doplněna předmluvou Tomáše Kubíčka a třemi krátkými eseji: dvou od francouzských badatelů Guye Scarpetty a Jean-Paula Enthovena, jedním od Tomáše Kubíčka.