Erich Fromm Knihy

Navzdory svým plánům za svého života Erich Fromm o psychoanalytické terapii skoro nic nepublikoval. Jak však píše jeho žák Rainer Funk, každý, kdo byl Frommem analyzován, pocítil jeho „neúprosnost hledače pravdy a kritického průvodce, ale také mimořádnou schopnost vcítění, blízkost a bezprostřednost ve vztahu k druhým“. V souladu s tím, že Fromm nezaložil novou terapeutickou školu, jeho stati na téma psychoanalýzy neinformují o žádných technikách. Zde předkládané texty, jež uspořádal právě Rainer Funk, spíše informují o Frommově vztahu s duševně trpícími lidmi naší doby a o jeho schopnosti individuálního vnímání základních problémů člověka. Analytik se v jeho pojetí učí vycházet především sám se sebou a je sám sobě nejbližším pacientem, takže pacient se v určitém smyslu stává jeho analytikem. Soubor zde předkládaných textů je přepisem nahrávek Frommových přednášek a rozhovorů, které tak mají povahu mluveného slova a důležitým způsobem charakterizují Ericha Fromma jakožto člověka.

Erich Fromm psal svoji knihu jako apologii a polemiku zaměřenou na obě strany tehdejšího bipolárního světa. Bral si na mušku jak překroucení Marxova odkazu v sovětském impériu (kde se, slovy Kautského, stal ze socialismu státní kapitalismus), tak jeho neznalé odmítání a ideologickou ostrakizaci v impériu americkém. Přitom ovšem Frommova snaha obhájit myslitele co nejvěrněji nemohla dopadnout jinak než jako nahrazení jednoho či více předchozích obrazů jiným obrazem; určitě obrazem vstřícnějším a hlubokomyslnějším, proto ale ještě ne adekvátnějším. Co totiž adekvace znamená? Jak ji posuzovat? Když budeme naším dnešním jazykem vyjadřovat, co chtěl Marx, částečně uvězněný v dobové terminologii, "opravdu říci", nevyhneme se námitce, že originál překrýváme překladem. A pokud necháme hovořit samotného Marxe, což Fromm zhusta činí, doprovázeje navíc knihu čítankou Marxových textů, narazíme na známou marxistickou poučku, že nelze individuum posuzovat podle toho, co si o sobě myslí, a už vůbec ne epochu podle jejího vědomí.

Na základě čeho je člověk duševně zdravý? Tak se ptá Erich Fromm ve svých přednáškách z let 1953–1974. To, co je ve společnosti přijato jako normální, může být podle autora ve skutečnosti patologické. V důsledku toho jedinec, který se vyznačuje společensky přijatou patologií, je vnímán jako adaptovaný člen společnosti, a naopak někdo vlastně duševně zdravý může trpět vyloučením do té míry, že se u něj projeví duševní nemoc. A tak je v nemocné společnosti, jež je dnes primárně řízena ekonomickými požadavky, podle Fromma tím zdravým a přizpůsobeným autoritářský, marketingový či nekrofilní charakter. K těmto úvahám přispěl Frommův pobyt v Mexiku, který mu dovolil nutný odstup od průmyslové společnosti soudobých Spojených států amerických. V Mexiku se totiž setkal s lidmi, kteří si dovolují být „líní“ a dávají přednost volnému času před vyděláváním peněz. Fromm zároveň ukazuje, že líný i aktivní je člověk ze svých vnitřních příčin, a tedy nemusí být k aktivitě nucen.

Strach ze svobody patří k nejznámějším dílům Ericha Fromma, který ji napsal během exilového pobytu ve Spojených státech, kam musel utéci před Hitlerovým nacismem. Vzhledem k tomu, že lidem z demokratických společností se navzdory faktům zdálo neuvěřitelné, že by nacistickou ideologii i praxi aktivně podporovaly široké vrstvy německého národa, považoval Fromm za nutné vysvětlit psychologické kořeny tohoto úděsného jevu. Výstižně poukazuje na fakt, který nikdo před ním explicitně psychologicky nerozpracoval – fakt dvojznačnosti lidské svobody, jež se může stát otevřením možností, stejně jako cestou do úzkosti z osamění a izolace. Je-li svoboda pojímána oním druhým způsobem, svádí do pasti autoritářství, destruktivity či konformismu. Fromm ve svém díle pátrá, kdy takový strach ze svobody vznikl a co jej podpořilo, a přes všechna svá zjištění se domnívá, že je v lidských schopnostech stát se sebou samým skrze tvorbu, smyslovou radost, lásku či práci.

Erich Fromm, jehož humanistické knihy již psychologii a filozofii zpřístupnily čtenářům několika generací, zde analyzuje povahu západní společnosti, hledá původ jejích problémů a nabízí alternativu jejího vývoje. Popisuje dva základní způsoby života: Zatímco „mít“ se zabývá získáváním a soutěží, „být“ se zaměřuje na vnitřní spokojenost a harmonii. Naše společnost si cení vlastnictví (majetku, statusu, úspěchu, požitků…), avšak rostoucí ekologické problémy nás nutí ke změně priorit a novému zaměření na sounáležitost se světem, rozvoj tvořivosti, osobní zodpovědnost a svědomí. Fromm své vize nového světa přesvědčivě opírá o učení takových autorit, jako byl Buddha, Ježíš, Mistr Eckhart nebo Albert Schweitzer. Kniha, která poprvé vyšla v roce 1976, se stala Frommovým nejslavnějším dílem.

Přeloženo z německé verze (Anatomie der menschlichen Destruktivität) anglického originálu. Kniha, která je někdy pokládána za Frommovo nejoriginálnější a nejkomplexnější dílo, pojednává o různých aspektech agrese, a to za pomoci poznatků z lidské i zvířecí psychologie, neurofyziologie, paleontologie a antropologie. Fromm rozlišuje benigní a maligní agresi. Jenom benigní agresi, která slouží adaptivním účelům, jako například obraně, máme společnou se zvířaty. Na druhé straně maligní agrese – krutost a destruktivita – je výhradně lidská. U člověka jsou instinkty nahrazeny charakterem a ten někdy zejména působením společenských faktorů nabývá sadistické nebo nekrofilní povahy. Fromm to ilustruje na psychobiografii Hitlera a dalších lidí. Kniha z roku 1973, která ani v dnešním světě neztratila svou aktuálnost, bývá oceňována především pro to, jak bravurně vyvrací některé konkurenční přístupy k chápání agrese a destruktivity.

Kniha významného amerického psychologa a sociologa, žáka Sigmunda Freuda, se zaměřuje na psychoanalýzu a navazuje na předchozí dílo Strach ze svobody, kde autor analyzuje únik moderního člověka před sebou samým a svobodou. Erich Fromm, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších myslitelů současnosti, se ve svém rozsáhlém díle věnuje klíčovým otázkám lidského štěstí a skutečným hodnotám, které často unikají pod nánosem falešných tužeb. „Hodnotové soudy, ke kterým dospíváme, determinují naše činy a na jejich platnosti spočívá naše mentální zdraví a štěstí,“ píše Fromm o roli etiky v psychice. Zkoumá zmatky moderního člověka, který se stává obětí sil působících mimo něj a postrádá zásady pro život. Toto dílo se vyznačuje širokým interdisciplinárním záběrem a zdůrazňuje, že psychologii nelze oddělovat od filosofie a etiky. Lidskou přirozenost nelze pochopit bez porozumění skutečným hodnotám a morálním konfliktům. Člověk by se měl opírat o svou přirozenost, nikoli o pomíjivé jevy nebo tradice. Aby poznal pravé hodnoty, musí nejprve poznat sám sebe a uplatnit své vrozené schopnosti. Tato myšlenková nabídka je přístupná i laikům.

V letech 1974–1976, kdy zestárlý Fromm pracoval na díle Mít, nebo být, napsal mnohem více kapitol, než kolik jich bylo skutečně užito v knize, jež poprvé vyšla v roce 1976. Některé z nich obsahuje právě tento svazek. Pojednávají o „cestě k bytí“, jež může člověka naučit „umění být“. K němu ho dovedou láska, rozum a tvůrčí aktivita, které – na rozdíl od majetkových předmětů, jež se užíváním spotřebovávají – sdílením a užíváním rostou a znásobují se. Fromm rovněž varuje před představou, že osvícení můžeme dosáhnout bez úsilí, a před vírou, že život lze žít bez bolesti. Jeho cesta k sebeuvědomění a blahu je založena na psychoanalýze a meditaci. V umění být – v umění fungovat jako plná osobnost – lze vidět nejvyšší cíl života. Ten se nám podaří, když se obrátíme od narcistické sebevztaženosti, egoismu a vlastnické orientace k psychologickému a duchovnímu štěstí – k orientaci na bytí.

Tato kniha vychází z přednášek, které jsem přednesl v postgraduálním kurzu na Institutu psychiatrie Williama A. Whita a pro studenty na Bennington College. Je určena studentům psychiatrie a psychologie a zainteresovaným laikům. Jak naznačuje podtitul, jde o úvod do porozumění symbolickému jazyku. Zaměřuji se na základní aspekty, aniž bych se zabýval složitějšími problémy, které by překročily rámec úvodu. Freudovu teorii snů zmiňuji pouze v kontextu jeho Výkladu snů, nikoli v širším pojetí z pozdějších děl. Další složitosti plánuji probrat v druhém svazku. V názvu jsem zvolil termín "uvedení do porozumění zapomenutému jazyku", protože symbolický jazyk je univerzální jazyk lidstva, jehož porozumění je klíčové, nikoliv jeho interpretace jako tajného kódu. Věřím, že porozumění tomuto jazyku je důležité pro každého, kdo chce poznat sám sebe, a mělo by být součástí vzdělávacího systému na středních a vysokých školách, podobně jako jiné cizí jazyky. Jedním z cílů této knihy je přispět k realizaci této myšlenky.

Odcizení jako únik před svobodou života v moderní demokracii 20. stol. Sociálně psychologická studie navazuje na práci Strach ze svobody. „Problémem 19. století bylo prohlášení, že Bůh je mrtev, problémem 20. století je prohlášení, že člověk je mrtev,“ tvrdí humanistický filozof německého původu. Člověk si během staletí vydobyl svobodu na církevních a světských autoritách, začal být odkázaný sám na sebe a jeho jedinými soudci se staly vlastní rozum a svědomí. Jenže dostal strach z nově nabyté svobody a vlastní výkonnost zaměřil nikoliv na hledání Boha a spásy, ale na svůj neustále se zvyšující hmotný blahobyt. Ideálem moderní společnosti má být harmonie individuálních potřeb a potřeb celého lidstva v souladu s přírodou. Dokážeme si zvolit vizi dobrého, zdravého života, jaký chce probudit k vědomí veškeré životní síly těch, kteří mají strach postoupit z fáze konzumu o krok dále? Autor vedle sebe staví systémy stojící v době vzniku textu (1955) nesmiřitelně proti sobě: svobodný kapitalismus Spojených států a autoritářský komunismus Sovětského svazu, přičemž obě soustavy odsuzuje: výsledkem obou je pokračování procesu automatizace a odcizení. Z člověka se tak stane robot, který bude ničit svůj svět i sebe samého, protože už nedokáže déle snášet nudu nesmyslného života. Jako jedinou alternativu k hrozící robotizaci vidí Fromm systém humanistického komunitárního socialismu.

Jeden z nejslavnějších světových psychoanalytiků rozvíjí v prvním českém vydání cyklu přednášek, přednesených v roce 1950, myšlenky, vyjádřené v knize Člověk a psychoanalýza (Aurora 1997), které jsou sondou do psychologie etiky. Protože však jsou etika a náboženství úzce spjaté a v mnohém se překrývají, pokusil se Fromm tentokrát o svou analýzu problémů náboženství.

Četba této knihy by byla zklamáním pro každého, kdo by od ní očekával snadný návod k umění milovat. Jejím cílem je naopak ukázat, že láska není stav, kterého může snadno dosáhnout každý, bez ohledu na to, jak je pro lásku zralý. Chce čtenáře přesvědčit, že všechno úsilí o lásku nutně selže, nepokusí-li se co najaktivněji rozvinout celou svou osobnost, aby dosáhl tvůrčí orientace; že najít uspokojení v individuální lásce je nemožné bez schopnosti milovat svého bližního, bez skutečné pokory, odvahy, víry a kázně.

Je židovská bible, Starý zákon, něčím více než jen historickou relikvií, které vzdáváme zdvořilou úctu, protože je zřídlem tří velkých západních náboženství? Má co říci dnešnímu člověku – člověku žijícímu ve světě revolucí, automatizace, jaderných zbraní, ve světě s materialistickou filosofií, jež implicitně nebo explicitně popírá náboženské hodnoty? (z úvodu knihy). Jedna z nejzajímavějších knih konce XX.století. V „Radikální interpretaci Starého zákona a jeho tradice“ dokonale zúročil Erich Fromm svá předchozí studia (judaismus, sociologie, psychologie, psychoanalýza, filosofie). Tento vlastně religionistický, nadkonfesijní a multidisciplinární spis je opravdovým vrcholem Frommova myšlení.

Významný představitel neopsychoanalýzy rozebírá úlohu zla při formování podstaty člověka.

Lidské srdce: jeho nadání k dobru a zlu Slova autora: „V této knize se zabývám tím, co je zlo ve své podstatě, a pojednávám o povaze zla a volbě mezi dobrem a zlem. Tato kniha je v jistém smyslu protějškem k „Umění milovat“. Jestliže tam byla hlavním tématem schopnost člověka k lásce, je zde hlavním tématem jeho schopnost ničit.“

First published in 1968, the year of international-student confrontation and revolution, this classic challenges readers to choose which of two roads humankind ought to the one, leading to a completely mechanized society with the individual a helpless cog in a machine bent on mass destruction; or the second, being the path of humanism and hope.

ForewordIntroductionThe Upanishads --Gautama --Shin Ichi Hisamatsu --The Bible --Heraclitus --Empedocles --Sophocles --Socrates and Plato --Aristotle --Lucretius --Epictetus --Plotinus --Sextus Empiricus --Saint Gregory of Nyssa --Saint Augustine --Saint Thomas Aquinas --Meister Eckhart --Nicolaus Cusanus --Marsillo Ficino --Pietro Popponazzi --Giovanni Pico della Mirandola --Erasmus of Rotterdam --Martin Luther --Thomas More --Juan Luis Vives --Paracelsus --Saint Teresa of Avila --Saint John of the Cross --Michel de Montaine --Rene Descartes --Baruch Spinoza --Blaise Pascal --Gottfried Wilhelm Leibniz --Francis Bacon --Thomas Hobbes --John Locke --David Hume --Giambattista Vico --Jean-Jacques Rousseau --Immanuel Kant --Georg Wilhelm Friedrich Hegel --Johann Gottfrid Herder --Jeremy Bentham --Arthur Schopenhauer --Auguste Comte --Ralph Waldo Emerson --Ludwig Feuerbach --Karl Marx --Soren Kierkegaard --Friedrch Nietzsche --William James --John Dewey --Sigmund Freud --Carl Gustav Jung --Henri Bergson --Edmund Husserl --Alfred North Whitehead --Miguel de Unamuno --Antonio Machado --Max Scheler --Nicolas Berdyaev --Pierre Teilhard de Chardin --Jose Ortega y Gasset --Martin Heidegger --Francisco Romero --Lewis Mumford --Erich Fromm --Jean Paul Sartre --Simone Weil --Edith Stein --Adam Schaff --David RiesmanBibliography

It was Erich Fromm's conviction that psychoanalysis needs to retain Freud's essential insight into the unconscious while replacing his mechanistic-materialistic philosophy with a humanistic one. In this book, never before published in English, Fromm presents such a revision of psychoanalysis, one that is both humanistic and dialectical. The Revision of Psychoanalysis is Fromm's long-expected account of his own personal way of understanding and practicing psychoanalysis. Of special interest to today's readers are his continuing efforts to understand the meaning of sexuality, his critique of Herbert Marcuse's vision of psychoanalysis, and the implications of a Freudian analytical social psychology for the reform of social arrangements. The book is essential reading for psychologists and for social and political theorists in many disciplines. For psychoanalysts, it provides Fromm's most provocative and unique recommendations for the revision of psychoanalysis.

Modern man's pathology of normalcy -- The concept of mental health -- The humanistic science of man -- Is man lazy by nature?

First published in 1962, this is Erich Fromm's personal reflection on the overarching influence of Freud and Marx on his own life work.

"By the acclaimed psychologist ... Erich Fromm's On Disobedience persuasively examines how saying 'no' to power is essential to individual meaning and the preservation of a free society."--Back cover

Renowned psychoanalyst Erich Fromm investigates the universal language of symbols, expressed through dream and myths, and how it illuminates our humanity In this study, Erich Fromm opens up the world of symbolic language, “the one foreign language that each of us must learn.” Understanding symbols, he posits, helps us reach the hidden layers of our individual personalities, as well as connect with our common human experiences. By grasping the symbolic language of dreams, Fromm explains, we can then also understand the deeper wisdom of myths, art, and literature. This also gives us access to what we, and our society, usually repress. Fromm shares the history of dream interpretations, and demonstrates his analysis of many types of dreams.

Fromm's penetrating critique of Freud's contributions to modern thought enumerates his greatest discoveries while analyzing the ways in which these discoveries were narrowed and distorted by Freud's philosophical and personal premises

Collects the renowned psychoanalyst's lectures and writings on problematic relations between men and women

Examines the sociological factors influencing the evolution of psychoanalysis and discusses the relation between the theories of Freud and Marx

In the belief that political and economic conditions largely determine the psychological structure of man, Erich Fromm comments in this book on significant events such as the evolution of German politics, the Vietnam War, the Arab-Israeli conflict, terrorism, and many other topics, always considering the sociopsychological factors of action and the moral and human dimension of political decision-making. As Rainer Funk states in the introduction, "To understand the way of thinking, feeling, and acting of a man, one must know his passionate struggles, which are almost always hidden, and which for Erich Fromm are primarily manifestations of a process of identification with the demands of a particular culture, for which the man himself is essentially responsible." Therefore, those familiar with Fromm's thought will not be surprised that throughout his life he has been interested in politics and has participated in it according to his possibilities as a psychoanalyst and social psychologist. This selection of his unpublished writings offers an impression of how Fromm assumed this political responsibility.

Written by a Westerner whose life experience was as a Buddhist monastic, this collection of essays conveys a friendly spirit, in the manner of a wise and practical teacher. (Note: This title was previously published under ISBN 9781928706038. Due to technical issues a new ISBN had to be assigned. Rest assured that both versions of this title are exactly the same.)

Focusing on the author's warm empathy and humanistic perspective, this book offers insights into the author’s interactions with patients rather than delving into psychoanalytic techniques. It presents a compassionate approach to understanding human experiences, making it a valuable read for those interested in psychological perspectives that prioritize emotional connection and understanding.

The author records his unique opinions on child rearing and education, as practiced in the experimental school called Summerhill he has run in England for forty years.

Einsichten und Gedanken aus Erich Fromms Werk - aus seiner Tätigkeit als Psychoanalytiker, aus seiner Erfahrung als Mensch.

Эрих Фромм - выдающий мыслитель ХХ века, один из основателей неофрейдизма. Работы Фромма пользуются широчайшей популярностью во всем мире - еще при жизни основные его труды, посвященные этическим и социально-психологическим вопросам природы человека, выдержали десятки переизданий миллионными тиражами. Одна из основополагающих работ Эриха Фромма - "Бегство от свободы" - посвящена психологическим аспектам власти, зависимости и обретения личностей независимости. "Может ли свобода стать бременем, непосильным для человека, чем-то таким, от чего он старается избавиться? Почему для одних свобода - заветная цель, а для других - угроза?". "Не существует ли - кроме врожденного стремления к свободе - и инстинктивной тяги к подчинению?.. Не является ли подчинение источником некоего скрытого удовлетворения; а если так, то в чем состоит его сущность?"

Erich Fromm betrachtet das Alte Testament als ein revolutionäres Werk, das eine zeitlose Vision für die Menschheit bietet. Seine humanistische Interpretation zeigt, wie die Bibel als Beispiel für die Entwicklung menschlicher Kräfte und die Förderung einer friedlichen Welt verstanden werden kann.

Wissen, was die eigene Person ausmacht. Bewusst aus eigenen Quellen leben. An die seelischen Ressourcen kommen, keine Fassadenexistenz führen, sondern intensiv fühlen: „Freude - das Ergebnis intensiven Lebens“ (E. Fromm).

Эрих Фромм - крупнейший мыслитель XX века, один из великой когорты "философов от психологии" и духовный лидер Франкфуртской социологической школы. Труды Эриха Фромма актуальны, ибо основной темой его исследований было раскрытие человеческой сущности

"Refah Toplumu" diye de adlandırabileceğimiz 20. yüzyılın teknolojik açıdan gelişmiş toplum düzeni, yüzyılın başındaki beklentilerin aksine, insanları mutlu edemedi. O zamanlar daha çok şeye "sahip olmak"ın, insanların ihtiyacı olan her türlü manevi doyumu onlara sağlayacağı düşünülüyordu. Ama görüldü ki, "olmak" ve "mutluluk" ayrı bir kalitedir ve bir yerden sonra "sahip olmak" ve "çok tüketim" ile de ters bir orantı içine girmektedir. Bu nedenle 21. yüzyıl öncesinde insanı gerçek özellikleri ile tanımak ve onun kendi güçlerini geliştirmesine imkan veren bir toplum yapısı kurmak gerekmektedir.

Este libro recoge ideas que fueron expuestas en algunos de los libros anteriores de Erich Fromm e intenta darles mas amplio desarrollo. El autor trata de demostrar que los mayores descubrimientos de Freud, el complejo de Edipo, el narcisismo y el instinto de la muerte, son aun poderosos y significativos.

В своей работе "Душа человека" Эрих Фромм сосредоточил внимание на изучении сущности зла, отмечая, что эта книга является в некотором смысле противоположностью другой, пожалуй, самой известной его книги - "Искусство любить". Рассуждая о природе зла, он приходит к выводу, что стремление властвовать почти всегда перетекает в насилие, и главную опасность для человечества представляют не "садисты и изверги", а обыкновенные люди, в руках которых сосредоточена власть.

Humanismus als konkret erlebter Glaube an den Menschen - das ist Erich Fromms Ideal. In den vorliegenden Schriften aus seinen letzten fünfzehn Lebensjahren formuliert er dieses Ideal neu. Fromm ist einer der bedeutendsten Humanisten des 20. Jahrhunderts und gleichzeitig ein unerbittlicher Kritiker der Industriegesellschaft.

Liebe zum Leben - sich auf das Leben einlassen, ohne es absolutem Sicherheitsdenken unterzuordnen.

Kırk dokuzuncu yıl dönümünde, milyonlarca okuyucuya gizli sevgi yeteneklerini geliştirerek zengin ve üretken bir yaşam sürmeyi gösteren uluslararası bir bestseller olan bu eser, sevginin yalnızca olgunluk, öz bilgi ve cesaretle birleştiği seviyede yaşanabildiğini vurgular. Sevgi, her sanat gibi, pratik ve konsantrasyon gerektirir; aynı zamanda gerçek bir içgörü ve anlayış da talep eder. Erich Fromm, klasik eserinde sevginin tüm yönlerini inceler; yalnızca yanlış kavramlar ve yüksek beklentilerle dolu romantik sevgiyi değil, kardeşlik sevgisini, erotik sevgiyi, öz sevgiyi, Tanrı sevgisini ve ebeveynlerin çocuklarına olan sevgisini de ele alır.

Mit Scharfsicht analysiert der Psychoanalytiker und Sozialphilosoph Erich Fromm die Beziehungen zwischen den Weltmächten Sowjetunion und USA zur Zeit des Kalten Krieges. Ein Dokument seines intensiven politischen Engagements und zugleich das bedeutende Werk des großen Humanisten darüber, was Politik ist und was sie sein könnte.

W "O nieposłuszeństwie" Erich Fromm pisze, że autorytarne dyktatury XX wieku wyprodukowały "człowieka organizacji", który ślepo podąża za dyrektywami, niezależnie od ich obrzydliwości. Jednocześnie w zachodnich demokracjach pojawił się rodzaj konformizmu, wywołany bardziej subtelnymi środkami masowego konsumpcjonizmu. W demokracjach, gdzie władza do wprowadzenia nieodwracalnej destrukcji spoczywa w rękach nielicznych, jednostka musi również zachować zdolność do sprzeciwu i powiedzenia "nie" tym, którzy sprawują władzę. W obliczu tych konformistycznych presji, w jakiejkolwiek formie się pojawiają, nowoczesny człowiek musi dążyć do autentycznego wyrazu, aby zachować swoje najgłębsze poczucie siebie. Fromm dostrzega, że zarówno kapitalizm, jak i totalitarny komunizm zmierzają w kierunku życia negującej biurokracji przemysłowej, i krytykuje jeden system za ignorowanie, a drugi za zdradzenie ideałów prawdziwego humanistycznego socjalizmu, w którym ludzie mają pierwszeństwo przed rzeczami, życie przed własnością, a praca przed kapitałem. "O nieposłuszeństwie" jest dziełem znaczącym XX wieku, które pokolenia czytelników będą traktować jako źródło inspiracji.

«Ogni tentativo di comprendere l’uomo deve fare i conti con le sue tre componenti: il bagaglio biologico e istintuale, le influenze della società in cui vive e i problemi etico-religiosi che deve affrontare». In questa prospettiva di indagine così sinteticamente illustrata, le due opere qui raccolte costituiscono nel loro insieme una presentazione sistematica del pensiero di Erich Fromm. In Personalità, libertà, amore, il grande psicoanalista espone le sue idee e i risultati delle sue ricerche: da quelle sulla personalità produttiva e improduttiva a quelle sull’alienazione, dall’esistenzialismo alle tecniche di psicoterapia. Ne La missione di Sigmund Freud, Fromm si confronta con la figura del suo maestro, con il suo insegnamento, con la sua straordinaria eredità.

Eine tiefgreifende Kritik am Materialismus zugunsten eines Lebens mit Sinn. Das Leben im modernen Zeitalter begann, als die Menschen nicht mehr dem Willen der Natur ausgeliefert waren, sondern die Kontrolle über sie übernahmen. Wir bauten Pflanzen an, um nicht mehr auf das Sammeln angewiesen zu sein, und produzierten Flugzeuge, Züge und Autos für den Transport. Mit Fernsehern und Computern müssen wir das Haus nicht mehr verlassen, um die Welt zu sehen. Irgendwo in diesem Prozess ging die natürliche Neigung der Menschheit von einem Sein und dem Ausüben unserer eigenen menschlichen Fähigkeiten und Kräfte zu einem Haben über, indem wir Objekte besitzen und Werkzeuge nutzen, die unsere eigenen Fähigkeiten zum Denken, Fühlen und unabhängig Handeln ersetzen. Fromm argumentiert, dass positive Veränderungen – sowohl sozial als auch wirtschaftlich – aus dem Sein, Lieben und Teilen hervorgehen werden.

Chi è l'uomo? "La vita consiste nel nascere continuamente. Ma è una tragedia che la maggior parte di noi muoia prima di aver iniziato a vivere." Erich Fromm ha dedicato la sua vita a rispondere a domande fondamentali sull'esistenza umana. Per lui, la domanda "Chi è l'uomo?" porta direttamente al cuore del problema. I contributi in questo volume si basano su conferenze e conversazioni trasmesse inizialmente in radio, e trasmettono i pensieri fondamentali di Fromm su questioni sociali e psicologiche. L'alto grado di autenticità e la potenza del linguaggio rivelano quanto Fromm fosse permeato da una profonda comprensione e amore per l'umanità. "Il vero pentimento e la vergogna ad esso associata sono l'unica esperienza umana in grado di impedire che lo stesso crimine venga ripetuto. In loro assenza, si ha l'impressione che il crimine non sia mai stato commesso... Da millenni, l'uomo vive in un sistema in cui il vincitore non deve pentirsi, poiché il potere è equiparato al diritto."

Ювілейне видання міжнародного бестселера, яке показало мільйонам читачів, як досягти багатого і продуктивного життя, розвиваючи свої приховані здібності до любові. Більшість людей не здатні любити на єдиному рівні, який справді має значення: любов, що складається з зрілості, самопізнання та мужності. Як і в кожному мистецтві, любов вимагає практики та концентрації, а також щирого усвідомлення і розуміння. У своїй класичній праці Еріх Фромм досліджує любов у всіх її аспектах — не лише романтичну любов, просякнуту хибними уявленнями та високими очікуваннями, але також братню любов, еротичну любов, любов до себе, любов до Бога та любов батьків до своїх дітей.

Contro la brama del possesso, contro l'avidità del potere, lo spreco, la violenza, la prospettiva di un diverso atteggiamento verso la natura e la società, basato sull'altruismo e sull'amore. L'opera più significativa di Erich Fromm (1900-80).

Cette étude à plusieurs voix sur les nombreux points de contact entre deux écoles de pensée a priori très éloignées l'une de l'autre est présentée ici dans sa septième édition.