Erich Fromm Knihy

Přednášky o podstatě terapeutické metody význačného představitele neofreudismu. Terapie se neopírá o složité abstraktní teorie, nýbrž o schopnost individuálního a nezávislého vnímání základních problémů člověka. Má podobu hluboce solidárního vztahu, kdy je terapeut sám sobě pacientem a duševně trpící se stává jeho analytikem. Psychoanalytik zkoumá sebe sama a v subjektivním vnímání protipřenosu se nechává analyzovat pacientem.

Významný americký myslitel německého původu interpretuje ideovou podstatu Marxova filosofického systému. Marxova filosofie zosobňuje protest proti odcizení, ztrátě vlastní identity, odlidštění a zmechanizování člověka, jež doprovází vývoj západní společnosti. Zdůraznění existence skutečného individuálního člověka, který je tím, co koná a vlastní přirozenost rozvíjí v rámci dějinného procesu. Snaha o plné uskutečnění lidství i emancipaci člověka z útlaku společenských sil… Marxova filosofie představuje ideovou soustavu protestu, zrozeného z víry v člověka a jeho schopnost osvobodit se. Fromm kriticky analyzuje Marxovo pojetí člověka – oceňuje humanistický rozměr koncepce, ale kriticky vnímá neschopnost odhalit možnost transformace socialismu v autoritářský režim. Přílohu tvoří ukázky Marxova díla a Engelsův text o Marxově pohřbu.

Na základě čeho je člověk duševně zdravý? Tak se ptá Erich Fromm ve svých přednáškách z let 1953–1974. To, co je ve společnosti přijato jako normální, může být podle autora ve skutečnosti patologické. V důsledku toho jedinec, který se vyznačuje společensky přijatou patologií, je vnímán jako adaptovaný člen společnosti, a naopak někdo vlastně duševně zdravý může trpět vyloučením do té míry, že se u něj projeví duševní nemoc. A tak je v nemocné společnosti, jež je dnes primárně řízena ekonomickými požadavky, podle Fromma tím zdravým a přizpůsobeným autoritářský, marketingový či nekrofilní charakter. K těmto úvahám přispěl Frommův pobyt v Mexiku, který mu dovolil nutný odstup od průmyslové společnosti soudobých Spojených států amerických. V Mexiku se totiž setkal s lidmi, kteří si dovolují být „líní“ a dávají přednost volnému času před vyděláváním peněz. Fromm zároveň ukazuje, že líný i aktivní je člověk ze svých vnitřních příčin, a tedy nemusí být k aktivitě nucen.

Knihu autor napsal po osmi letech exilového pobytu ve Spojených státech, kam musel utéci před Hitlerovým fašismem. Vzhledem k tomu, že lidem z demokratických společností se navzdory faktům zdálo neuvěřitelné, že by nacistickou ideologii i praxi aktivně podporovaly široké vrstvy německého národa, považoval Erich Fromm za nutné vysvětlit psychologické kořeny tohoto úděsného jevu... Kniha, která vyšla prvně v roce 1941, je především Frommovou snahou vysvětlit nástup a pevné pozice nacismu v Německu, ze kterého Žid Fromm pocházel. Vzhledem k časnému vydání (1941) kniha nemůže reflektovat ani koncentrační tábory a konečné řešení, ani poválečnou zkušenost například se stalinským kultem osobnosti. Ovšem ani tyto okolnosti by závěry knihy, která nachází odpovědi ve společenských změnách, ke kterým došlo v minulých staletích, nijak neovlivnily.

Suvenýr ke 100. narozeninám ctihodného Maháthery Nyánaponiky. Celou touto knihou se táhne nit vztahu učitel - žák.

Frommova nemilosrdná kritika excesů tržního hospodářství, projevujících se především v převažující orientaci na mít – od majetku a moci až po druhého člověka, který nás zajímá jen potud, pokud od něho můžeme získat jmění, slávu či sexuální rozkoš. Za tuto dravou hrabivost a lačnost však lidé draze platí – úzkostí a stresy, morální a psychickou degradací, neboť člověk už není to, co je, ale co má, a jelikož nemůže mít všechno, nemůže také být úplně šťastný. Vždycky se totiž najde něco, co mu chybí, co nemá. Jak tedy dospět k ekonomické prosperitě a přitom se vyhnout tomu, aby se naše společnost stala společností lidí notoricky nešťastných, osamělých, deprimovaných, destruktivních, závislých, závistivých a bezohledných? Jedinou možností je podle Fromma radikální změna charakterové orientace člověka z mít na být – ze štvance chtivosti se stát člověkem orientovaným na rozvoj svých bytostných tvůrčích sil, který se řídí svým svědomím a osobní zodpovědností k sobě samému i k svým bližním.

V jedné ze svých nejslavnějších knih vysvětluje Fromm vlastní pojetí destruktivity a různých forem agrese a poukazuje na podmínky vzniku takového chování.

Kniha významného amerického psychologa a sociologa, žáka Sigmunda Freuda, se zaměřuje na psychoanalýzu a navazuje na předchozí dílo Strach ze svobody, kde autor analyzuje únik moderního člověka před sebou samým a svobodou. Erich Fromm, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších myslitelů současnosti, se ve svém rozsáhlém díle věnuje klíčovým otázkám lidského štěstí a skutečným hodnotám, které často unikají pod nánosem falešných tužeb. „Hodnotové soudy, ke kterým dospíváme, determinují naše činy a na jejich platnosti spočívá naše mentální zdraví a štěstí,“ píše Fromm o roli etiky v psychice. Zkoumá zmatky moderního člověka, který se stává obětí sil působících mimo něj a postrádá zásady pro život. Toto dílo se vyznačuje širokým interdisciplinárním záběrem a zdůrazňuje, že psychologii nelze oddělovat od filosofie a etiky. Lidskou přirozenost nelze pochopit bez porozumění skutečným hodnotám a morálním konfliktům. Člověk by se měl opírat o svou přirozenost, nikoli o pomíjivé jevy nebo tradice. Aby poznal pravé hodnoty, musí nejprve poznat sám sebe a uplatnit své vrozené schopnosti. Tato myšlenková nabídka je přístupná i laikům.

V letech 1974–1976, kdy zestárlý Fromm pracoval na díle Mít, nebo být, napsal mnohem více kapitol, než kolik jich bylo skutečně užito v knize, jež poprvé vyšla v roce 1976. Některé z nich obsahuje právě tento svazek. Pojednávají o „cestě k bytí“, jež může člověka naučit „umění být“. K němu ho dovedou láska, rozum a tvůrčí aktivita, které – na rozdíl od majetkových předmětů, jež se užíváním spotřebovávají – sdílením a užíváním rostou a znásobují se. Fromm rovněž varuje před představou, že osvícení můžeme dosáhnout bez úsilí, a před vírou, že život lze žít bez bolesti. Jeho cesta k sebeuvědomění a blahu je založena na psychoanalýze a meditaci. V umění být – v umění fungovat jako plná osobnost – lze vidět nejvyšší cíl života. Ten se nám podaří, když se obrátíme od narcistické sebevztaženosti, egoismu a vlastnické orientace k psychologickému a duchovnímu štěstí – k orientaci na bytí.

Tato kniha vychází z přednášek, které jsem přednesl v postgraduálním kurzu na Institutu psychiatrie Williama A. Whita a pro studenty na Bennington College. Je určena studentům psychiatrie a psychologie a zainteresovaným laikům. Jak naznačuje podtitul, jde o úvod do porozumění symbolickému jazyku. Zaměřuji se na základní aspekty, aniž bych se zabýval složitějšími problémy, které by překročily rámec úvodu. Freudovu teorii snů zmiňuji pouze v kontextu jeho Výkladu snů, nikoli v širším pojetí z pozdějších děl. Další složitosti plánuji probrat v druhém svazku. V názvu jsem zvolil termín "uvedení do porozumění zapomenutému jazyku", protože symbolický jazyk je univerzální jazyk lidstva, jehož porozumění je klíčové, nikoliv jeho interpretace jako tajného kódu. Věřím, že porozumění tomuto jazyku je důležité pro každého, kdo chce poznat sám sebe, a mělo by být součástí vzdělávacího systému na středních a vysokých školách, podobně jako jiné cizí jazyky. Jedním z cílů této knihy je přispět k realizaci této myšlenky.