Alexandre Koyré Pořadí knih

Böhme jest jednym z najbardziej tajemniczych myślicieli świata, a jego książki są, być może, najbardziej fatalnie w świecie napisane. Böhme pisał, jak mówił, mówił, jak myślał, żeby wyrazić siebie. Słowo, mowa nigdy nie stanowiły dla niego narzędzia służącego do formowania konceptów; mowa wyrażała żywe życie, tworzące się i określane w procesie wypowiadania, dlatego wszystkie składniki wypowiedzi (wypowiedzi wypowiadanej) zbiegały się i uczestniczyły w wypowiadanym: dźwięk, melodia frazy, nieuchronne jej powtórzenia, rytm zmienny i zmieniający obrazowanie, z konieczności niespójne. Mowa Böhmego jest mową poetycką i jako poezję należy ją traktować. Nie sposób przykładać do tej mowy gotowych reguł stylistycznych, on nie chce podawać czytelnikowi - słuchaczowi gotowych pojęć, niestrudzenie powtarza, że tylko w sobie samym odnaleźć możnaskładniki poznania, że nie chce „nauczać”, lecz tylko wywoływać i wyzwalać akty i nastawienia mentalne potrzebne do rozbłyśnięcia światła w duszy. Böhme uprawia – sądzimy, że niekiedy świadomie – magię słów. Przełożył i posłowiem opatrzył Krzysztof Rutkowski

Známý francouzský filosof a historik vědy ruského původu Alexandre Koyré (1892–1964) vydal své půvabné Rozhovory nad Descartem v roce 1944 v New Yorku. Na nevelkém prostoru zde analyzuje dílo významného francouzského myslitele 17. století, jemuž věnoval několik svých velkých prací a přednáškových cyklů. Koyré zde vyslovuje nejen svůj obdiv k objevitelskému géniu Reného Descarta, nýbrž ukazuje i svou neotřesitelnou víru v hodnotu lidského rozumu a hledání pravdy. Descartes představoval pro Koyrého především výzvu vůči bezbřehé skepsi a lacinému relativismu.

Významný francouzský myslitel interpretuje ideový systém Schwenckfelda, Francka, Paracelsa a Weigela.

Alexandre Koyré ist einer der Gründungsväter der modernen Wissenschaftsgeschichte. Seine Studien zur Herausbildung der mathematischen und experimentell verfahrenden Naturwissenschaft in der frühen Neuzeit gehören zum Kanon der klassischen Texte auf diesem Gebiet. Das gilt insbesondere für seine epochemachenden Studien zu Galilei, welche den Schwerpunkt dieses Bandes bilden. Unter ihnen findet sich auch jener Text, in dem Koyré sich um den Nachweis bemüht, daß Galilei die berühmten Experimente mit der schiefen Ebene in der von ihm beschriebenen Weise wohl nie ausgeführt hat: Galilei wußte eben, aufgrund seiner neuen mathematischen Konzeptualisierung der Phänomene, wie sie auszusehen hatten. So, wie Pascal, dessen Experimente Koyré sich ebenfalls vornimmt, konnte er den experimentellen Nachweis hinzuerfinden, weil er sich theoretisch seiner Sache sicher sein durfte - und genau darin ortet Koyré den wesentlichen Schritt zur neuen Physik.

Francouzský fenomenolog ruského původu Alexandre Koyré (1892–1964) se zprvu zabýval logicko-matematickými problémy, později se však jeho zájem obrátil k duchovním, mysticko-filosofickým proudům, které stály u zrodu novověkého pojetí světa, k době 16. a 17. století, v níž povstala tzv. vědecká revoluce. Z tohoto jeho zájmu vzniklo několik děl, z nichž předkládané je snad nejznámější a zajistilo mu asi největší proslulost. Koyrého předností je jasné a přímé vyjadřování, které spájí s obsáhlými pramennými doklady předváděných myšlenek. To umožňuje vniknout snáze do oné pozoruhodné doby, jež zrodila náš svět. Plejáda postav, které Koyré uvádí na scénu, sahá od Kusánského přes Koperníka, Bruna, Keplera, Descarta a Henryho Mora až po Galileiho a Newtona.