František Švantner se ve své tvorbě zabýval hlubokými existenciálními otázkami a složitostí lidské duše. Jeho prózy se často noří do tajuplných světů, kde se realita prolíná s fantazií a sny. Švantner mistrně vykresluje vnitřní boje svých postav, jejich touhy, strachy a hledání smyslu života. Jeho styl je lyrický, plný sugestivních obrazů a symboliky, která čtenáře vtahuje do magické atmosféry jeho děl. Jeho psaní je považováno za klíčové pro slovenskou literaturu, obzvláště pro svůj jedinečný pohled na lidskou existenci.
Názov integrálny súvisí s názorovou a morálnou integritou autora i so skutočnosťou, že sú tu zo siedmich zošitov prepísané a spojené zápisky rozličnej povahy: nápady, námety a prípravné štúdie k prózam; filozofické úvahy a myšlienky o umení a literatúre; kritika náboženskej praxe i komunistickej ideológie; zápisky zo školskej praxe a záznamy o prečítaných knihách.
Romantický příběh situovaný na slovenskou horskou vesnici před druhou světovou válkou. Mladý lesník se vrací po letech do rodné vesnice, setkává se s vesnickým děvčetem Zunou a právě tak jako všichni ve vesnici i on ji považuje za jakousi kvintesenci duše krajiny - za "nevestu hol'". Úsilío poznání Zuny je úsilím o poznání sebe samotného, o poznání podstaty přírody a světa.
Román - řeka, třetí a vrcholné dílo F. Švantnera (1912-1950), který přes předčasnou smrt zaujal v slovenské próze významné místo a stal se čelným představitelem proudu tzv. lyrizované prózy. Je to v podstatě příběh ženy tragických osudů a bohatého vnitřního života, v němž ovšem hrají významnou úlohu i četné postavy další a zejména i příroda, lesy a hory, s níž člověk žije v důvěrné blízkosti a vzájemné vázanosti.
Soubor novel (Setkání, Aťka, Hořící vrch, Malka, Zhanobená krev, Přízraky, Piargy, Šavle) u nás dosud neznámého slovenského spisovatele, povoláním učitele. Osnuje napínavé a teprve v poslední chvíli překvapivě rozřešené příběhy vesměs s náměty kriminální povahy ze života prostých lidí slovenské vesnice.
