Isidor ze Sevilly

Svatý Isidor ze Sevilly (asi 560 Cartagena – 4. duben 636 Sevilla) byl encyklopedický učenec, biskup v Seville, poslední autor latinské patristiky a jeden z nejvlivnějších autorů raného středověku. Papež Benedikt XIII. jej roku 1722 prohlásil za učitele církve.

Isidor prožil svůj život na Pyrenejském poloostrově, ovládaném germánskými Vizigóty Patřil mezi několik málo osobností, které se snažily o záchranu doznívající latinské kultury a vzdělanosti. Narodil se v zámožné a vzdělané rodině, oba bratři i sestra byli v církevní službě. Po smrti rodičů se o něj staral starší bratr Leander, sevillský biskup. Isidor studoval v místní katedrální škole, naučil se řecky i hebrejsky a po bratrově smrti roku 600 nebo 601 nastoupil po něm jako biskup.

Nejvýznamnějším dílem Isidora ze Sevilly je Origines sive Etymologiae (Počátky neboli Etymologie). Dvacet knih představuje encyklopedii lidského poznání a vědomostí té doby, titul naznačuje duchovní souvislost s Platónem. První tři knihy jsou věnovány Sedmi svobodným uměním.

(zkráceno)