Alena K. Wagnerova Pořadí knih

Novela v dopisech, v níž se čtenář setkává s řadou kulturně i duchovně významných historických osobností. Zvolená forma fiktivní korespondence mezi třemi muži, světícím biskupem pražským a kunsthistorikem Antonínem Podlahou, spisovatelem Karlem Krausem a baronem Johannesem Nádherným autorce umožňuje zachytit vnitřní život hlavních postav, proniknout do jejich vztahů a prožívání. Stáváme se svědky jejich hledání toho, co znamená blízkost druhého člověka nebo jeho, byť dočasná, ztráta, a především různých podob vztahu mezi mužem a ženou – od duchovních sympatií a platonického sblížení přes lásku neopětovanou a zavrženou až k intenzivnímu, téměř milostnému sourozeneckému vztahu

Alena Wagnerová se více než padesát let věnuje literární reportáži, která získává stále větší pozornost. Knižní výbor nabízí to nejlepší z jejích textů z let 1965 až 2018. První část obsahuje články z druhé poloviny šedesátých let publikované v časopise Plamen, zaměřující se na tehdejší společensko-politickou situaci a českou historii 20. století. Vynikají zde vyprávění vdov, jejichž manželé a synové padli v Pražském povstání, a analýzy myšlenkového vývoje mladých českých intelektuálů, kteří založili odbojovou organizaci Předvoj. Dalšími tématy jsou dramatické peripetie česko-německého soužití v Sudetech a důsledky kolektivizace, ilustrované příběhy jihočeských vesnic. Druhá část zahrnuje pozdější reportáže, které mapují konkrétní místa a lidské osudy, konfrontující přítomnost s minulostí, například v Košicích, Ravensbrücku nebo Yprách. Autorka se také věnuje tomu, jak Německo čelilo uprchlické krizi. Texty Wagnerové jsou prosyceny lidskostí a pochopením pro slabší a opomíjené. Neuhladí realitu ani neglorifikuje menšiny; usiluje o poznání, porozumění a hledání společných hodnot.

Cyklus povídek Cestou životem vznikal v průběhu autorčiny dosavadní literární a životní pouti s cílem zbavit zapomenuté lidské osudy jejich pomíjejícnosti. V jistém smyslu jde také o autobiografický román v příbězích, ačkoli autorka sama zůstává většinou v pozadí. Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má i charakter dokumentárního záznamu, jako je tomu v povídce Dopravní přestupky Karla Baumanna či jiným způsobem v textu V zahradě se spisovateli. Někde klade Wagnerová důraz na určité vypjaté osobní situace, například v povídkách Příslib noci či Trpké jablko touhy, jinde leží těžiště v historických a společenských okolnostech, jako u Venkovské lékařky nebo Pomalého umírání monarchie v jejich poddaných. Existenciální rozměr autorčiny umělecké i lidské zkušenosti podtrhává vstupní a závěrečný text cyklu. V Potížích s usednutím pozoruhodným způsobem reflektuje na začátku své spisovatelské dráhy situaci píšící ženy a Půl roku na útěku před smrtí představuje působivou osobní konfrontací s faktem nevyhnutelného konce života psanou ve formě deníkových záznamů.

Karel Hiršl, popravený člen odbojové skupiny Předvoj, vedl za okupace korespondenci s přáteli totálně nasazenými v říši: Karlem Bertelmannem, Josefem Vyskočilem a Vladimírem Kirchnerem. Korespondence odráží každodenní problémy protektorátního života i naděje související s probíhajícími boji na východní frontě. Vážné duchovní hledání se tu mísí s mladickou ironií a starostí o totálně nasazené přátele. Celek dopisů konkrétně a zblízka mapuje duchovní krizi, v níž se generace dospívajících dětí masarykovské republiky ocitla po Mnichovu, a její zápas o novou životní a společenskou orientaci. Pro Hiršla, aktivního a opravdového evangelíka, se postupně stávají východiskem socialistické ideály a (což zůstává nevysloveno) aktivní odbojová činnost. Úvodní text sepsala Alena Wagnerová, doslov Jakub Jareš a Zoja Sedláčková.

Kniha je překladem původní sociologické monografie z roku 1974, která analyzovala stav rovnoprávnosti žen v Československu ve srovnání se stavem v Německé spolkové republice. Jejím základem bylo zpracování a reflexe řady empirických studií a dotazování, která se uskutečnila v letech 1959 až 1972. Časový odstup, další vývoj řešení problému postavení ženy v moderní společnosti, stejně jako skutečnost, že kniha je teď určena českému, a ne německému čtenáři, si ovšem vyžádaly rozšíření v podobě vysvětlujících a doplňujících poznámek v textu a doplňky upozorňující na různé aspekty dalšího vývoje anebo skutečnosti neznámé české čtenářce či čtenáři. Přílohu a doplněk původního textu tvoří několik autorčiných studií z pozdější doby – například Emancipace a vlastnictví či Feministické zapomínání – poukazující na nové aspekty ženské otázky, jež na počátku sedmdesátých let ještě nebyly zřejmé, včetně textu autorky, který shrnuje vývoj druhého ženského hnutí ve Spolkové republice od jeho vzniku na konci šedesátých let do sjednocení Německa v roce 1990. Do knihy byl zařazen i text Jiřiny Šiklové Pár poznámek ke změnám v postavení žen v České republice po převratu v roce 1989 shrnující porevoluční vývoj postavení ženy v bývalém Československu.

V knize pro děti, kterou napsala Alena Wagnerová, se zpracovává inspirativní provensálská legenda o svaté Martě. Tato pohádka se odlišuje od běžných příběhů, kde muži bojují s draky. Svatá Marta z Betánie, vyhnaná z Palestiny, nalezla nový domov u Marseille. Městečko Nerluc sužoval drak Tarasque, který ničil dobytek a plodiny. Po neúspěšných pokusech draka porazit se obyvatelé obrátili na svatou Martu. Ta se vypravila k drakovi, usadila se na břehu Rhôny a začala zpívat. Tarasque, okouzlený jejím zpěvem, ulehl k jejím nohám a usnul. Marta mu navlékla smyčku a vedla ho do Nerlucu. Když lidé uviděli, jak si světice vede draka na vodítku, byli ohromeni, ale vzápětí v nich převládl vztek a začali po drakovi házet kamení, což vedlo k jeho smrti. I když svatá Marta zvítězila bez násilí, lidé jí nedokázali odpustit. Příběh ukazuje, zda je násilí vždy nejlepší odpovědí na násilí, a rezonuje s aktuálními otázkami o uprchlících, kteří hledají nový domov. Kniha je ilustrována Jitkou Němečkovou a skrývá hluboké významy.

Pánská prázdninová jízda v podání dvou bratrů a tří dědečků je zárukou skvělé zábavy! Zatímco se babička balí do lázní, bráškové Ivan a Ondřej se chystají do Hrušan k dědečkům. Lépe řečeno k dědouškovi, dědočkovi a dědnožkovi. I když dědouško skoro neslyší, dědočko má velmi silné dioptrie a je skoro slepý, dědnožka je na vozíčku, protože nemá nohy, prázdniny s nimi jsou jedna lumpárna za druhou. A tohle léto bylo mimořádné, třebaže začalo velkým zklamáním…

Když Alena Wagnerová připravovala svoji knihu o Sidonii Nádherné (Argo, 2010), narazila v pozůstalosti Sidoniina staršího bratra Jana na unikátní konvolut několika desítek dopisů pražských lehkých žen a dívek z prvního desetiletí dvacátého století. Na jeho základě A. Wagnerová načrtla portrét Jana Nádherného, velmi zajímavé, výrazné osobnosti s bohatým společenským a kulturním životem a se silným sociálním cítěním projevujícím se mj. právě ve vztahu k služebnicím lásky. Na pozadí jeho styků s tímto polosvětem se nám tak otevírá autentický a svým způsobem jedinečný pohled do sociálního a pocitového světa příslušnic „nejstaršího řemesla“ s jejich radostmi, bolestmi, touhou po lásce i vypočítavostí. Součástí knihy je bohatý obrazový materiál a také esejisticky pojatá studie o pražské prostituci, jejím prostředí a podobách v prvním dvacetiletí dvacátého století z pera historičky Mileny Lenderové.

Jiří Weil, autor tak výjimečných knih, jako jsou Moskva-hranice a Život s hvězdou, se koncem 30. let vypravil do Alsaska, aby pátral po díle českého barokního sochaře Josefa Brože. Ocitl se v malebném, čistém a zámožném městečku francouzsko-německého pohraničí, zamořeném nenávistí, která brzy vedla ke světové válce. Nadcházející hrůza, ilustrovaná všedními lidskými situacemi, Weila reportéra sbližuje s novinářskou tvorbou Mileny Jesenské. Alena Wagnerová, novinářka a spisovatelka, zná Alsasko důvěrně a odedávna se také zajímá o jednotlivé lidské osudy v kontextu vražedných dějin. Po letech se vrátila k Weilově výpravě i k osudům barokního českého umělce v cizině.